Srovnání - RB Lipsko - Freiburg vs. 1. FC Magdeburg vs. Hannover 96

 autor: Marek

Existuje země zaslíbená? Odpovědi se budou pravděpodobně velmi lišit. Pro našince cestující za fotbalem to však velmi často bude Německo. Pro našeho souseda mluví spoustu argumentů – geografická blízkost, tradiční fotbalová kultura spojená se skvělou atmosférou i na nižších soutěžích a přívětivým vstupným, kvalitní fotbalové výkony a hezké stadióny. Po Euru 2024, které jsme strávili v Hamburku, nebylo co vymýšlet a rozhodli jsme se do Německa znovu vrátit. Pro blog šlo už o několikátý výlet do této země. Tentokráte jsme se ale rozhodli navštívit rovnou 2 zápasy, a tak trochu je ve článku porovnat. Jako první tým jsme si zvolili ten nejvíc nenáviděný – Red Bull Lipsko. Kromě blízkosti z Prahy pro RB mluví také dostupnost vstupenek, které jsme na zápas proti Freiburgu bez problémů pořídili za 31€ a velmi kvalitní mužstvo. Byli jsme také zvědaví, jak to ve skutečnosti je s atmosférou a návštěvami v moderní Red Bull Aréně. Srovnávat RB budeme s 1. FC Magdeburg, jehož duel proti Hannoveru jsme navštívili druhý den výjezdu. Čekaly nás tedy obě nejvyšší německé soutěže, přičemž v Lipsku jsme 1 noc přespávali.

Změnou byla také doprava, do Lipska jsme se vydali autem. Složení výjezdu zůstalo už tradiční, Petr alias Pablo se zdatně ujal role řidiče. Mlhavé Ústecko jsme záhy vyměnili za kolony ve slunném Sasku, na vině byly dopravní práce, které nás zdržely zhruba o hodinu. Před zápasem jsme tak stihli pouze kebab na autobusovém nádraží v Lipsku – v okolí hotelu vyšel jako nejlepší možnost dle lokality i recenzí, neurazil ani neoslnil. S lístkem na zápas má člověk dopravu po městě zdarma, což je skvělá věc, nakonec jsme se ale vydali ke stadiónu pěšky s plechovkami Spezi v ruce. Zabralo to pouze půl hodinu a navíc bylo teplo na tričko..nebo dres, což jsme viděli u mnoha fandů ve městě, bylo tak rozhodně poznat, že se bude hrát. Jako první bylo třeba pořešit merch – další šála do sbírky a rázem jsem byl o 18€ chudší, výběr je ve fanshopu skutečně velký.

Stadión stojí na vyvýšeném místě, což dodává pocitu velkoleposti během výšlapu schodů. Bezpečnostní kontrola byla spíše laxní. Během fronty jsme zjistili, že rozhodně nebudeme jediní Češi na výjezdu. Krok číslo 2 – koupit pivo. Čepuje se značka Ur-Krostitzer, pivo vařené nedaleko Lipska, se švédským králem Gustavem II. Adolfem ve znaku, k čemuž se váže legenda (král se údajně před jednou z bitev třicetileté války zastavil v Krostitzu, odkud pivovar pochází a místního sládka požádal o osvěžení, pivo se osvědčilo a sládek byl obdarován zlatým prstenem) – jestli jde jen o marketingový příběh, to musí posoudit sám čtenář. Chuťově určitě lepší průměr.

Musím říct, že když jsme kupovali lístky, tak jsme určitě nečekali, že půjde o souboj druhého a třetího týmu. Zatímco Red Bull už se etabloval v jeden z nejlepších německých týmů, Freiburg mě nepřestává udivovat. V minulé sezóně sice nastal lehký propad v tabulce vykoupený působením v Evropské lize, ale i tak je třeba smeknout před tím, jak fotbal u Schwarzwaldu dělají. S minimálnimi investicemi zvládnou držet krok s top týmy. Před zápasem jsem se nejvíc těšil na trio hráčů Red Bullu – Xavi Simmons, Openda a Raum (Šeška jsme viděli už loni v Salzburgu), k mojí smůle nastoupil však pouze Openda, zbylé dva jmenované vyřadilo zranění kotníku. Výhled z našich míst byl výborný, měl jsem však dojem, že dobře vidět bude skoro všude.

Od začátku jsme také měli k zápasu odborný komentář, partička Čechů sedících za našimi zády totiž „gaučákovsky“ komentovala každou akci. „Proč mu to nenahrál na puntík?!“ To už opravdu musela být karma, že podobným strejcům člověk neunikne ani za hranicemi. Ale v pohodě, klukům od Liberce to přejeme. Utkání začalo ve velkém tempu a Freiburg mohl hned na začátku jít do vedení po obrovské šanci Adamua, který sám před brankářem nepochopitelně nedal. Hosty to ale nemuselo mrzet, protože záhy šli do vedení, když si na zadní tyč naběhl japonský expres Doan a po krásném centru uklidil míč do brány. Prvních 20-25 minut byl Freiburg jasně lepší a RB se nechytal. Poté ovšem domácí začali přebírat otěže utkání, Šeško měl dvě tutovky, které zneškodnil Atubolu. Brankáře Freiburgu ale nelze pochválit za rozehrávku, několikrát za první poločas rozehrál katastrofálně na kopačky soupeře, z čehož vznikly nebezpečné situace. Do poločasu se šlo za vedení 1:0 pro SC a bylo jasné, že domácí do toho musejí ještě více šlápnout. Marco Rose asi dokázal své svěřence solidně namotivovat, protože hned ve 47. minutě skóroval po centru Orbán a obrat dokonal v 58. minutě Geertruida – Baumgartner parádně vyvezl míč, Openda špatně nahrál, ale nizozemský bek byl tam, kde měl být. Pojistku přidal Openda po rychlé akci. Fotbal se hrál na velmi vysoké úrovni a i Freiburg v druhé půli hrozil, ale domácím nedokázal vzdorovat. Hlavně nás ale překvapili fanoušci, kotel nebyl tak hlasitý jako jinde v Německu, ale podporoval celý zápas a ve velkém počtu.

Po zápase jsme se prošli po centru města, které bylo z velké části zničeno bombardováním za druhé světové války. Množství historických budov bylo obnoveno a nabízí zvláštní kontrast oproti výstavbě z období komunismu. Hodně hezké byly kostely – ten svatého Mikuláše jsme si prošli ještě před zápasem. Zvláštní výzdoba s palmovými listy se nachází nejen na pilířích vevnitř, ale také na sloupu před kostelem. Zatímco jsem si během naší návštěvy fotil oltář, Pablo se dal do řeči s místním pracovníkem a po chvíli na mě mával, ať přijdu. Myslel jsem si, že mě naschvál chce také zahrnout do výkladu o historii této sakrální památky. Skutečnost ale byla jiná. Bylo potřeba 6 dobrovolníků, aby přenesli těžký starý stůl pro mši. Spolu se skupinou Němců jsme se tak zapojili do stěhování a byli jsme dopodrobna instruováni, jak stůl chytit a kam ho odnést, to vše za dozoru mnoha turistů okolo, kteří nám tiše fandili. Tyhle náhodné události na cestování mám moc rád. Stůl se se svou váhou pronesl, ale snad jsme aspoň trochu pomohli. Požadavek na počet osob byl docela specifický, takže výpomoc z řad návštěvníků asi probíhá pravidelně, dávejte si tedy pozor.

Času vyhrazeného na město nebylo zase tolik, to jest trpký úděl fotbalového fanouška. Pro večeři jsme si zvolili Auerbachův sklep (nachází se v působivé Mädlerově pasáži) – historický restaurant z 16. století, který je proslavený především tím, že do něj chodil Goethe a také do něj situoval dění ve své knize Faust. Právě obrazy ze známého příběhu zdobí zdi restaurace a hraný ďábel se zde objevuje také během různých akcí. Je to sice lehce turistické místo, ale vypadá skutečně parádně. Z místního osazenstva bylo patrné, že se sem chodí hlavně na slavnostní večeře. Dali jsme si kančí v houbové omáčce se zelím a knedlíkem v mísách pro 2 osoby. Moc dobré jídlo, hlavně maso bylo vynikající. Jen byl trochu nezvyk házet zelí do omáčky z hub a knedlíky byly trochu odlišné od našich – těžko se popisuje v čem. K slavnostnímu menu jsme si dali místní pivo Leipziger Gose – nevěděl jsem moc, co čekat. Jedná se o starobylé německé pivo (původem sahá do 14. století, později se výroba přenesla právě do Lipska) s vysokým obsahem pšenice, zároveň však bylo kyselejší než klasický weissbier, kterých jsem už pár ochutnal. Příjemná záležitost.

Noc v hotelu nedaleko hlavního nádraží proběhla celkem v pohodě, tedy až do druhé hodiny ráno, kdy se začala zvenku ozývat nepříjemná elektronická hudba provázená silnými vibracemi. Byť byla okna našeho pokoje velmi dobře odhlučněna a okolní dopravu jsme nevnímali, tak tohle bylo skutečně strašné. Naštěstí špunty do uší pomohly, ale dost by mě zajímalo, o co se jednalo. V okolí hotelu žádné kluby nejsou, možná nějaký obyvatel místního hlaváku pustil na plné kule bedýnku. Ráno jsme se ještě vypravili na snídani do místního Riquet Café. Další honosné místo po Auerbachově sklepu, kavárna nám padla do oka už po sobotní procházce městem. Původní podnik vznikl už v 18. století a místní čokoládu Riquet si prý Goethe (zase on!) nechal posílat i na cesty. Budově vévodí sloní hlavy a už dlouhou dobu se prý v Lipsku říká „jdu na kafe ke slonovi“. My jsme se už však vydali na cestu do dějiště druhého zápasu v rámci výjezdu – Magdeburgu.

Asi hodinu a čtvrt dlouhá cesta proběhla v pohodě, jen jsme se posunuli o spolkovou zemi dál. Jedná se totiž o hlavní město Saska-Anhaltska. A i když by dnes místní klub 1. FC Magdeburg na fotbalové mapě hledali spíše jen zarytí příznivci německé kopané, pravdou je, že se jedná o celek s velkou historií. V 70. letech totiž šlo o jeden z nejlepších týmu Evropy. 3 tituly ve východoněmecké lize a stejný počet východoněmeckých pohárů totiž doplnila i výhra ve finále PVP proti AC Milán. V sezóně 1973/74 Magdeburg vyřadil na cestě k trofeji i Baník Ostrava, aby se nakonec postavil italskému celku, který do finále v Rotterdamu vedl legendární trenér Trapattoni. O střed pole se starali Rivera a Benetti, východoněmecký klub se však velkých jmen nezalekl a vyhrál 2:0, když na vlastňák Lanziho navázal druhou brankou utkání Seguin. Domácí kouč Heinz Krügel si tak zajistil minimálně v očích fandů 1. FC nesmrtelnost. Aby ne, když jde o jediný východoněmecký tým v historii, který vyhrál trofej na evropské scéně! Letos od památného zápasu uběhlo 50 let. Současnost je však o poznání méně růžová. Magdeburg se pohybuje mezi nižšími soutěžemi a momentálně se snaží etablovat v druhé bundeslize. Pro zajímavost – o poznání lépe si vede místní klub SC v házené, Magdeburg je v ní nejlepší v Německu (mistři 2022 a 2024)! Soupeřem v námi navštíveném zápase byl další známý tým, který sbírá síly na vzestup v nižší lize – Hannover 96. Populární „devadesátšestky“ by si mnozí spíše spojili s Bundesligou, šestým rokem tomu však již není pravdou.

Už po příjezdu ke stadiónu jsme si všimli, že celé město je na nohou. Včasný výkop o půl druhé a relativně hezké počasí táhlo davy. Spoustu lidí přijelo na kole a ještě větší část už hodinu před úvodním hvizdem grilovala a popíjela na parkovišti. Najít místo pro zaparkování nebylo lehké. Policista se nás zeptal, komu fandíme. Řekli jsme, že Magdeburgu, ale že jsme turisti a optali se, jestli můžeme nechat auto na chodníku stejně jako ostatní. Bylo nám sděleno, že on a kolega to řešit nebudou, ale že neví, co jiní policisté. Těžká volba, ale nakonec nás nikdo neodtáhl. Na rozdíl od Lipska jsme tu už rozhodně byli jediní Češi. Na fotbale v Německu se mi líbí, jak zápasem žije celé město. V Magdeburgu navíc není žádný další velký klub, tak všichni pochodují po ulicích v modrobílé barevné kombinaci. Další rozdíl oproti Česku vidím v tom, že na stadión chodí ve větším množství celé rodiny, i skupiny žen či dívek, prostě celé město.

18 let stará Avnet Aréna disponuje kapacitou 30 tisíc, zvenku nevypadá supermoderně, ale to nám vůbec nevadilo. Kolem jsou hezká graffiti dle sektorů. Lístky už se nám povedlo koupit jen za sebe, byly hodně přebrané. Pozor, je třeba si pohlídat, aby člověk neseděl za sloupy, to je bohužel velké mínus. Naštěstí jsme si toho všimli, na mapce sektorů jsou to nápadně prázdné sloupce. Před zápasem jsme stihli bratwurst a pivo, Pablo si dal navíc ještě panini. Cena piva byla 4€ včetně vratného kelímku, takže na Německo super, bratwurst stál 6,5€. Musím vyzdvihnout design německých kelímků, na obou stadiónech mají bytelnější typ s držátkem, což je komfortnější na pití. Čepuje se pivo Wernesgrüner z města Steinberg ležícího kousíček od českých hranic, znovu dost pitelné pivo, byť na RB mi chutnalo o něco víc. Určitá rivalita mezi oběma kluby asi bude, na vestičce jednoho z domácích fandů jsme viděli jasný vzkaz „Hannover, nein danke“, další z nášivek byla logo Braunschweigu, tam to naopak vypadá na družbu. Spatřili jsme také fanklub Magdeburgu z Rakouska.

Jednalo se o souboj čtvrtého a šestého týmu druhé ligy, takže znovu docela zajímavé i z pohledu tabulky. Ze základních sestav jsem znal jen 2 hráče Hannoveru - Zielera v bráně (pamatuji ho ještě ze začátků v MU) a Halstenberga, ale to nevadí. Těšili jsme se hlavně na super atmosféru, o kterou se staral početný výjezd Hannoveru, kousek od něhož jsme seděli a hlavně domácí fanoušci. Už klubová hymna Heja Heja – Wir Sind von FCM před zápasem, kdy celý stadión zvedl šály nad hlavu a sborově zpíval, naháněla husí kůži. Výborný support pokračoval i nadále, nakonec jsme si s Pablem i sesedli, byť kolem bylo dost narváno. Bohužel pro domácí vstup do zápasu nebyl nejlepší. Hannover dokázal potrestal 2 hrubé chyby vzadu a pokaždé u toho byl Voglsammer, který vstřelil oba úvodní góly. Po 23 minutách to vypadalo s FCM dost bídně. Přes veškerou snahu s tím bylo těžké něco udělat, Hannover dobře bránil a dařilo se mu kontrolovat hru. Útočník Magdeburgu zůstával odříznutý. Poločasovou pauzu jsme využili na doplnění tekutin a také jejich vyloučení – toalety jsou v budkách mimo stadión a nepůsobí moc vábně. Csaplárova past v druhé půli nakonec nesklapla a Hannover ještě jeden gól přidal. To už někteří diváci měli dost a odešli domů, jednalo se však pouze o výjimky. Domácí padli, ale atmosféra i tak byla velmi solidní. Na závěr jsme ještě zavítali do místního fanshopu vedle stadiónu, který jsme před zápasem minuli. Koupil jsem si cenný artefakt – repliku kapitánské vlajky z finále PVP v roce 1974, vydanou k 50. letému výročí výhry. Navíc jsme si odvezli klubovou limonádu Die Blaue – jedovatě vyhlížející modrý drink v retro skleněné lahvi, chutná to po citrónu, ale lepší je asi nevědět, z čeho se to vyrábí. Pak už jsme se vydali na dlouhou cestu domů, která proběhla v pořádku, až na čekání 45 minut na jídlo v Mekáči za Drážďanami.

Nastal čas oba kluby porovnat. Jedná se o dost rozdílné celky. Pro Red Bull mluví moderní stadión, oku lahodící fotbal a ani atmosféra nebyla tak špatná, tak jak se říká - početný kotel fandil celou dobu, avšak zbytek tribun se nezapojoval. Určitě se to však nedá porovnat s fanděním na Magdeburgu, které bylo naprosto fantastické od klubové hymny až po závěrečný hvizd. Kombinace obojího v jeden víkend byla fajn, ale kdybych si měl vybrat jen jeden klub, tak vyhraje Magdeburg. Fanoušci byli výborní. Dokonce bych řekl, že na srovnatelné úrovni s pražskými S, což jsem popravdě ani nečekal. Na druhou stranu bych automaticky nezavrhoval Lipsko, které také určitě má co nabídnout, záleží na tom, co každý preferuje - primárně jak velké ústupky ve kvalitě hry je člověk ochotný udělat na úkor atmosféry a tradice. Shodli jsme se, že bychom rádi prozkoumali i další kluby z druhé (nebo třetí) Bundesligy v dojezdové vzdálenosti z Prahy. Na jaře určitě ještě nějaký report přidáme a už teď se těšíme na další výjezd.