autor: Marek
Od zastávky Pendik to bylo ke stadiónu ještě kus, prošli jsme kolem ulice plné autosalónů, kde opravovali všechny možné značky včetně Lady a konečně se dostali ke vstupu, kde stáli přísně se tvářící policisté. Jak jim asi budeme vysvětlovat, že nemáme Passolig kartu nezbytnou ke vstupu na jakýkoliv zápas a do aplikace Passo, kde máme nahraný lístek, se kvůli absenci mobilních dat nedostaneme? Nikdo tu v asijské části neumí víc než pár slov anglicky. Pomůže ukázat potvrzení o nákupu lístků z emailu. Vstupenky nás vyšly nás na 19,50 lir, takže 11,31 Kč. Dostáváme se do druhého kola a na pokladně nás kupodivu pochopí a místo klasické odpovědi „sorry, little english“ dostaneme neutrální Passolig, na který by nás měli pustit dovnitř. Jdeme k nejbližšímu vstupu, do výkopu zbývají 2 minuty, když se z repráků spustí hudba, kterou mylně pokládám za klubovou hymnu. Všichni fanoušci i pořadatelé totiž zůstanou stát v pozoru a nikdo na stadión nevstupuje, dokud turecká hymna neskončí. Špatná brána. Vracíme se o kus dál do fronty na jiný vstup a ještě přísnější prohlídku. Zde se potkáváme s dalším cizincem. Jde o Japonce, který letěl do Saudské Arábie na finále asijské ligy mistrů a teď se přes Turecko vrací domů. Jeho tým prohrál, i tak ale dostáváme samolepku s pěstí a nápisem „Kawasaki – to the Top of Asia“. Konečně se dostáváme na ochozy obklopené nevzhlednými paneláky zdejšího sídliště. Na umělou trávu zde za hosty vybíhá i Brazilec Wesley, za kterého před pár lety Aston Villa neváhala vysázet 25 mil € a v kotli Pendiku fanoušci odpalují první dělobuchy. Hostující příznivci přístup na zápas nemají, jedná se o zápas v rámci Istanbulu, takže rizikové utkání, což dokládá i jednotka těžkooděnců. Nacházíme se na zápase Pendikspor vs. Karagümrük. Vezměme to ale od začátku.
