autor: Marek
Cílem jarního výjezdu našeho blogu v již tradiční sestavě (já + Pablo) se stalo Švédsko. Skandinávie je u nás čím dál tím více známá díky přestupům do české ligy, fanouškovsky ji však Češi teprve objevují a neplatí za zavedené destinace. Což je možná trochu škoda, protože atmosférou je určitě o co stát. To jsme poznali již v minulosti na kodaňském derby a měli jsme se o tom přesvědčit i ve Stockholmu. Když už jedeme na fotbal, tak proč to nevzít pořádně po groundhoppersku? Našli jsme si prodloužený víkend, který k tomuto účelu vyloženě vybízel. 3 dny za sebou totiž doma hrály všechny 3 hlavní týmy z první ligy! Nejprve Djurgårdens doma čelil Malmö, další den se na stejném stadiónu 3Arena představilo Hammarby proti Örgryte a nakonec jsme si odskočili do Solny sledovat zápas AIK proti Kalmaru na 50 tisícovém stánku Strawberry Arena
Původně jsme měli letět od soboty do pondělí, Scandinavian Airlines nám však zrušily let a náhradní termín nedával časově smysl, vzali jsme tedy Norwegian i na let z Prahy, což nám umožnilo navštívit právě páteční předehrávku Djurgårdens. Lístky na všechny zápasy se daly sehnat ve volném prodeji přes klubové weby, problém by mohl být maximálně u stockholmských derby, které se docela rychle vyprodávají (především v případě 3Areny, domácí utkání AIK by měly jít sehnat v pohodě díky vyšší kapacitě stadiónu). V případě Hammarby bylo nutné stáhnout klubovou aplikaci. Vstupenky se nám posléze uložily do appky AXS, kde bylo nutné si vytvořit účet. Lístky zařizoval parťák Pablo, který dokázal zkušeně ohlídat termíny prodeje, mně je poté do AXS převedl. Ubytování jsme vyřešili poněkud netradičně, dvě noci v kajutě na lodi, jedna noc měla být ve zdánlivě normálním hotelu, vše ale nakonec bylo jinak, jak se dozvíte dále.
Vše bylo připraveno a mohli jsme směli vyrazit na cestu. Už na letišti jsem zjistil, že je Pablo jako tradičně na náš výjezd nemocný, to už je taková naše tradice. Cesta s Norwegian byla celkem komfortní, žádné meškání. Už výhledy z okénka naskytly zajímavé pohledy na množství ostrovů, které se ještě zvyšovalo s tím, jak jsme se blížili ke Stockholmu. Stockholmské souostroví čítá až 30 tisíc ostrovů různých velikostí, a to se bavíme pouze o ostrovech v Baltu. Spoustu jich je také na západ od samotné metropole, kde se rozpíná třetí největší švédské jezero Mälaren. Přívítalo nás slunečné počasí a teplota kolem 12 stupňů. Z letiště Arlanda se dá do města dostat rychlovlaky už za 18 minut, my jsme v rámci úspory zvolili autobus, který tutéž trasu zvládne za zhruba 45 minut a vyjde na 8-10€. Jezdí zde dvě firmy – Flixbus a flygbussarna, lístky na webu vyjdou levněji než na místě u stevarta.
Bus nás vyhodil u hlavního nádraží – T Centralen a dále jsme se vydali po svých. Nejdříve jsme se dostali do nedalekého kostela, kde nás zaujala security služba, což tak běžné v sakrálních památkách nebývá, můžu však v předstihem prozradit, že jsme se ve Stockholmu po celou dobu cítili velmi bezpečně. Kolem radnice a parlamentu Riksdagshuset vedla naše cesta až do starého města – Gamla Stan. Centrum jsme si více prošli až další dny, v pátek jsme spěchali na ubytování kvůli pátečnímu výkopu. Najít hotel nám chvilku zabralo, nejprve jsme omylem vlezli do nemocnice, která také v názvu měla Ersta. Když jsme se dostali na místo určení, tak jsme zjistili, že jsme si zabookovali ubytování na místní diakonii. Ersta je totiž největší švédskou neziskovkou a poskytuje sociální služby. Pokoj tak vypadal trochu jak někde v klášteře a chodby také tak. Na Stockholm ale cena byla solidní, platili jsme asi 900 Kč na osobu i se snídaní. Po check-inu jsme se vydali na první utkání. Cesta metrem ze stanice Slussen zabrala zhruba 10 minut, vystupovali jsme na zastávce Globen. Nejprve jsme prošli okolo ikonické Avicii Areny (dříve Globen Areny), důvěrně známé všem hokejovým fanouškům, po obvodu kruhové stavby pravidelně vyjíždí také vyhlídková lanovka. Nakonec jsme došli až ke stadiónu 3Arena, který v pátek patřil Djurgårdens, tedy týmu pojmenovaném po ostrůvku Djurgården. Chtěli jsme vyrazit včas, abychom nepřišli na zápas pozdě, což už se nám také v minulosti kvůli hledání správného vchodu a bezpečnostním kontrolám podařilo. Proto jsme u stadiónu byli už hodinu a půl před výkopem, v plánu bylo také nasát atmosféru před samotným výkopem. Posléze jsme však zjistili, že se brány 3Areny otevírají až hodinu před výkopem. Nějakou dobu jsme tedy museli počkat. Vzhledem k tomu, že stadión sdílejí 2 týmy, se tu nenachází fanshop, Djurgårdens i Hammarby vždy jen přistaví stánek se svými suvenýry. Na vstup jsme nečekali dlouho a během chvilky jsme se ocitli vevnitř. Stadión působí moderně, možná trochu uniformně, pochopitelně zde chybí barvy domácího týmu na stěnách a další stylizace v tomto duchu. Nabídka občerstvení je zajímavá, můžete si dát například burgery (verze cheeseburger nebo veggie) ve výhodném menu s pivem nebo chilli cheese hranolky. Hodně také zde frčí popkorn. Cheeseburger nechutnal špatně a pivo Norrlands Guld nás příjemně překvapilo chutí. Musím také pochválit, že zde je k dostání pitná voda zdarma pro všechny fanoušky, to by u nás asi neprošlo. Svá místa jsme nalezli lehce v rohu dole, kousek od kotle hostí z Malmö. Tribuny se plnily pomalu a žádný předzápasový program se neodehrával. Na žádném ze 3 navštívených zápasů fanoušci nevyvolávali jména při čtení sestavy, ty jen hlasatel přečetl a následoval potlesk. Domácí Djurgårdens nastoupilo na umělý trávník na melodii „Hey, Jude“, upravený popěvek zněl „Hey, Djurgår'n“. Rozvinuto bylo také tifo s mnoha vlajkami v klubových barvách a pyrem, které záhy zapálili také hostující fans. Jednalo se teprve o třetí kolo Allsvenskan, která se hraje systémem jaro-podzim. V ročníku 2025 skončily oba týmy shodně se 49 body, což znamenalo 5. a 6. místo (do Evropy šly první 3 celky – 1x předkolo LM a 2x předkolo EKL). Djurgårdens se muselo vypořádat s odchodem svého nejlepšího střelce Priskeho, syna trenéra Sparty. Většina hráčů byli seveřani, na straně domácích jsme neznali nikoho, na straně hostí 2 veterány – brankáře Olsena a stopera Pontuse Janssona. Kurzy odhadovaly vyrovnaný duel a toho jsme nakonec i byli svědky. Atmosféra byla solidní, všichni okolo nás celý zápas stáli a fandili, párkrát zazpíval celý stadión. Hosté z Malmö také hnali své šiky do boje. V první půlhodině více hrozili domácí, nejprve Aslund po zpětné přihrávce trestuhodně neproměnil tutovku. Následně Fallenius přešel od půlky až k vápnu, vyhnul se pokusům o faul a technickou střelou trefil tyč, tentýž hráč bohužel o chvíli později musel střídat kvůli zranění. Španělský trenér Malmö Ramirez tak měl o čem mluvit o poločasové přestávce. Do druhé půli už hosté vstoupili lépe, vyrovnali hru a začali se tlačit dopředu. V 60. minutě také padl jediný gól zápasu po hezkém signálu z rohu, Černohorec Hakšabanovič si naběhl z hranice šestnáctky na zadní tyč a z voleje poslal míč za tyč. Domácí se snažili o závěrečný tlak, ale až na střely z dálky si nedokázali vypracovat větší šance ve vápně soupeře. Malmö se tak nakonec mohlo radovat z hubené výhry 1:0. Mezi oběma týmy byla v ochozech znát nevraživost, nonstop probíhala výměna sprostých gest na tribunách, často mezi fanoušky, kteří vypadali, že jsou ještě školou povinni. Žádné házení předmětů se ale nedělo, i když kotel neoddělovala z boku síť. Po zápase jednoho z fandů domácích odvedla policie, nejspíš za provokace u plotu. Dále v útrobách stadiónu došlo ke konfliktu, kdy jeden ze starších domácích příznivců dostal amok a málem se pustil do fanouška Malmö, museli ho uklidňovat kamarádi. Zpátky na zastávku Globen byla kvůli ucpané ulici docela dlouhá cesta. Vzali jsme to rovnou na naše ubytko na diakonii, cestou jsme si užili výhledy na rozsvěcené staré město Gamla Stan a také na zábavní park Gröna Lund, který však ještě čekal na otevíračku na konci dubna. Následující den jsme se zasytili docela dobrou snídaní, nechyběl například uzený losos. Další dvě noci jsme měli strávit v kabině lodi Rygerfjord, batohy jsme si nechali na prvním ubytku a trajektem (plavba ze stanoviště lodí Stummen trvala méně než 15 minut a platil na ni jednorázový lístek na MHD za 43 SEK=96 Kč) pluli na ostrov Djurgården do muzea věnovaného lodi Vasa. Jedna se o jednu z věcí, na kterou jsme se (mimo fotbaly) těšili ve Stockholmu nejvíce. Válečná loď Vasa se potopila v roce 1628 krátce po svém první vyplutí, na vině byl špatný design spodní části, loď nebyla dobře vyvážena. Ve své době bylo údajně na stavbu Vasy vynaloženo těžko uvěřitelných 5% celkového švédského HDP. To se projevuje také na úchvatné výzdobě. Loď strávila na mořském dně 333 let, než byla v roce 1961 vyzdvihnuta z mořského dna po složité operaci, která zahrnovala vykopání několika tunelů pod trupem. Po nezbytných úpravách a kompletaci Vasa dostala své vlastní muzeum, kde ji lze obdivovat v plné kráse. Jde skutečně o monumentální dílo, samotné muzeum má 7 pater, takže lze dobře prozkoumat všechny detaily od kýlu až po palubu. Popsáno je zde spoustu zajímavosti včetně výzdoby, kdysi barevné sochy často vycházely z řecké mytologie, jsou zde ale také vtipné části jako vyřezávaný polský šlechtic uvězněný pod trámem nedaleko palubního záchoda. Posádka čítala několik stovek lidí, velká část z nich nalezla na lodi také svůj hrob, příběhům nalezených ostatků se muzeum věnuje také, stejně jako reáliím dané historické éry. Nejvíce mě zaujala zadní část se svou bohatou výzdobou, které vévodí 2 lvi s královským erbem. Návštěvu rozhodně doporučuji, jde o velmi unikátní věc. Bohužel mě zde podělali s platbou v bufetu, což byla jediná podobná událost ve Švédsku, nepohlídal jsem si cenu a později zjistil, že jsem zaplatil asi 470 Kč za 2 skořicové rolky a kolu z postmixu. Je třeba být neustále ostražitý. Do dalších muzeí na ostrově jsme se už nedostali, Vasa nám zabrala 3 hodiny. Zjistili jsme však, že se v daný den koná kulturní noc po celém Švédsku, zdarma tak bylo otevřeno hodně památek a atrakcí. Po zápase Hammarby jsme tak byli odhodlaní vypravit se zpět a podívat se i na další místa. Druhý stockholmský celek hrající na stadiónu 3Arena Hammarby hostil tým Örgryte IF z Göteborgu a už předzápasový kurz 10,5 na hosty dával tušit, že domácí jsou velkým favoritem. To se nakonec potvrdilo se vším všudy. Po zkušenosti z předešlého dne jsme věděli, že není třeba spěchat, nakonec jsme ale přišli na svá místa jen tak tak kvůli frontám u vchodu. Také se nám stala zvláštní věc - aplikace na lístky přestala fungovat a nakonec pomohlo až napojit se místní Wi-Fi, což nám poradili až kluboví zaměstnanci. Místa byla super na hlavní tribuně u středové čáry až na jeden detail, kameramani kousek od nás nám zakrývali kousek spodní lajny. Slunečné sobotní odpoledne, na fotbal přišel skoro plný dům. I kotel Hammarby dokázal udělat kvalitní atmosféru, během zápasu mě zaujal chorál, který měl 3 části, první začínala západní tribuna, pokračoval kotel a konec dodala tribuna hlavní. Hosté moc slyšet nebyli. Ve Švédsku chodí na fotbal i hodně fanynek a to všeho věku, což u nás pořád není úplně zvykem. Hammarby je spíše komunitní klub, který se svým 1 titulem nemůže konkurovat městským rivalům, avšak v poslední sezóně se ze všech místních klubů umístil nejlépe – na 2. místě za obrovským překvapením z Mjällby. A velká kvalita byla vidět i v zápase. Co dodat k samotnému průběhu? Od začátku byl na hřišti jen jeden tým. Hammarby hrálo skvěle a střílelo branku za brankou. Pod několik inkasovaných gólů se také podepsal hostující brankář, který udělal pár velkých minel. Obrana hostí potom také neměla dobrý den. Skóre se nakonec zastavilo na čísle 8:1. Padaly krásné trefy, vše začal levý bek Persson střelou z dálky do šibenice. Dále pokračoval kapitán Besara, který hrál výborně, všechny akce šly přes něj, ze středu dirigoval celou hru. Hodně aktivní byl také křídelník Lind, mimochodem, prohlížel jsem si místní magazín k Allsvenskan a byl tam vyhlášen nejlepším ofenzivním hráčem celé soutěže. Nakonec si mohl připsat více než 1 gól. Poslední 3 branky si všechny připsal Vasič, který šel na hřiště až v 61. minutě. Připsal si tak čistý hattrick a zápasový míč po právu putoval do jeho kabinetu. Na zápase Hammarby jsem si koupil vlaječku do sbírky. Vyzvedli jsme si batohy na diakonii, v kostele vedle si poslechli dívčí sbor, který vystupoval v rámci již zmíněné kulturní noci – kromě klasického repertoáru kostelních zpěvů také proběhla skladba, která vycházela z předkřesťanské tradice, divoký zpěv totiž doprovázelo i vlčí vytí a podobné zvuky. Dále jsme zamířili na loď Rygerfjord, která se stala naším útočištěm pro následující 2 noci. Důvodem pro volbu lodi byla nejen výhodná cena, ale i touha vyzkoušet si něco nového, tedy spaní v nepříliš luxusní kajutě. V oblasti se nachází vícero lodních hotelů a hostelů, ten náš byla norská loď z 50. let, na palubě se nachází též thajská restaurace. Už při check-inu jsem cítil houpání a poté jsem měl pocit, že se mi motá hlava, nicméně obtíže hodně rychle odezněly a nakonec jsem ani nepoznal, že jsme na vodě. Zaplacenou jsme měli menší kajutu, Pablo posléze zaujal pozici na vrchní posteli palandy, nebyly zde žádné schůdky, takže vždy musel šlápnout na spodní matraci. V místnosti bylo malé okénko vedoucí na chodbu, takže vzduch nebyl nejlepší, dále umyvadlo, zrcadlo, polička, jedna židle, pár věšáků na stěně a to bylo vše. Sociální zařízení se nacházelo na chodbě. Podmínky byly celkem jednoduché, ale nakonec jsem se obě noci celkem dobře vyspal, postel byla relativně úzká, ale dost dlouhá, což nám dvě dlouhánům vyhovovalo. Večer bylo vše slyšet, takže jsme jednu noc klepali na souseda Španěla, který v jednu ráno volal hlasitě domů. Na lodi se nacházela též společenská místnost s pohodlnými sedačkami a společenskými hrami. Recepce byla zabudována do jídelny, obě rána jsme si zakoupili snídani za cenu okolo 10€. Výběr ve formě bufetu byl základnějšího charakteru než na diakonii, ale úplně nám stačil. Trochu mě zklamala atmosféra, mezi pasažéry nedocházelo takřka k žádnému kontaktu, u stolu v jídelně se lidé sotva pozdravili. Možná jsem si však tuto formu ubytování až moc idealizoval. Osobně se mi hrozně líbily třeba guesthousy v Albánii, kde člověk s každým pokecal u jednoho stolu, toto ale samozřejmě ve Stockholmu čekat nešlo. Na lodi se nacházela také prostorná paluba s venkovním sezením, na to ovšem ještě nebylo vhodné počasí. Tolik odbočka k ubytku. Po tom, co jsme provedli check-in, jsme se vydali zpět na muzejní ostrov. Netušili jsme však, jak velké davy kulturní noc přivede do ulic. Už na trajekt jsme čekali delší dobu, procpali jsme se až na třetí loď. Velké fronty byly také na všechna muzea – všude byl totiž vstup zdarma. Nakonec jsme po průzkumu zjistili, že fronta na Severské muzeum není tak dlouhá. Respektive ta oficiální ano, nicméně dav utvořil ještě frontu druhou, která byla nepoměrně kratší, tu jsme si vystáli a ocitli se uvnitř. Byly zde celkem zajímavé exponáty vysvětlující život na severu, kulturu v rozličných oblastech a také enviromentální změny, které se v poslední době dějí. Uvnitř muzea jsme zjistili, že se zde čeká další fronta na čtvrté patro, které mělo být nejzajímavější. Chtěli byste čekat další frontu, když jste si už jednu venku vystáli? My ne a náš pobyt se tak změnil na stealth hru. Povedlo se nám dostat do třetího patra přes schody, které byly uzavřeny cedulí kvůli regulaci počtu osob v horních patrech, nikdo je však nehlídal. V patře třetím ovšem všechny schody vedoucí do patra čtvrtého i jediný výtah, který jel nahoru, hlídala ostraha. Prošli jsme celé patro, ale bohužel jsme nenašli způsob, jak se nahoru dostat bez vystání fronty, museli jsme tedy rezignovat. Dále jsme se dostali do vikingského muzea, fronta už později večer nebyla moc dlouhá, čekal jsem ale trochu víc interaktivních prvků, takže jsem byl mírně zklamán. Hodně rychle se dalo dostat také do muzea Vasy, kam jsme ještě jednou nakoukli, byl jsem však rád, že jsme šli dopoledne, byť jsme si museli zaplatit – jednak loď byla večer nasvícena fialovým světlem, což sice bylo vizuálně zajímavé, ale nevynikly tak jednotlivé prvky včetně vyřezávaných ozdob, dále tam bylo až moc lidí. 15 minut před půlnocí nás lákali ještě do muzea vraků, ale na Pabla už šel spánek a já jsem se nutně potřeboval najíst, vzal jsem zavděk stánkem, kde dělali výborné sendviče s masem a žampióny. Taky vám nejvíc chutná, když máte totální hlad? Nočními spoji jsme se dostali zpět do naší kajuty, spát jsme šli dost pozdě. Třetí den nás čekal zápas AIK. Nejprve jsme si dopoledne konečně prošli staré město. Jsou zde hezké uličky včetně barevného náměstí Stortorget. Nachází se zde též Stockholmský palác, oficiální rezidence královské rodiny, či muzeum Nobelových cen. Na jednom z menších náměstí jsme se zastavili, abychom vykonali švédský rituál „fika“, tedy přestávku na kávu a něco dobrého na zub. Jedná se o věc, kterou už řadu let úspěšně praktikuji i v českých podmínkách, ve Švédsku má nejčastěji podobu filtrované kávy (žádné mléko či cukr) a skořicového šneka (stejně jako v Dánsku je běžná i verze s kardamomem). Během fika jsme si vyslechli přednášku z free walking tour. Na daném náměstíčku sídlili především němečtí kupci, kteří byli danění dle počtu oken jejich domů, což se jim pochopitelně nelíbilo, protože si díky obchodu mohli dovolit na tamní dobu celkem honosné stavby. Proto lze dodneška spatřit domy s chybějícími okny, na jedné straně jich je jen pár nebo jsou jen namalovaná. Nižší daně tak převážily před potřebou denního světla. O kus dále je i nejužší ulička ve městě, šáhnout si na obě stěny najednou prý nosí štěstí. Kolem obchodů se suvenýry jsme pokračovali dále, typickým zdejším produktem jsou například dřevění dalarnští koně. Okolo sochy bezdomovecké lišky, u které jsme se se smutnými pózami vyfotili na chodníku (nikdo nám nehodil ani pětník), jsme se dostali až na hlavní nádraží a dále vzali vlak do Solny, kde sídlí AIK Stockholm. Cesta trvá pouhých 14 minut. Ke stadiónu je třeba projít nákupákem Westfield, chvíli jsme se tak cítili jako na Chodově. Strawberry Arena ze strany od nákupáku nevypadá ani tolik jako fotbalový stadión, z východní strany už to bylo lepší. Je to moderní aréna otevřená v roce 2012 s kapacitou 50 tisíc míst. O poznání lepší dojem jsme měli z vnitřku – žlutočerné klubové barvy, rozlehlé tribuny blízko hřiště a obrovská multimediální kostka nad středovým kruhem. Pivo se čepuje stejné jako ve 3Arena, tedy Norrlands Guld, navíc zde ale mají pizzu, kterou jsme nezkoušeli. Stadión se pomalu plnil, vrchní prstenec zůstal zakrytý černou plachtou. Soupeřem byl Kalmar FF. Favoritem určitě byli domácí, stejný příděl jako předešlý den na Hammarby se ale určitě čekat nedal. Fanoušci sympaticky zazpívali klubovou hymnu a šlo se na věc. Kotel fandil kvalitně, dal se srovnat s Djurgården i Hammarby, byť jejich fanoušci mě atmosférou oslovili ještě o něco víc. Derby musí být nářez. Za AIK nastoupili hodně mladí fotbalisté, dokonce dva 17 letí hráči - hrot Filling a bek Pavey. Na křídle se ukazoval 19 letý Yohanna. AIK se tlačilo dopředu, ale k většímu tlaku chyběly přesnější přihrávky a rychlejší posouvání míče. Klid domácím dodal až Hove z penalty ve 26. minutě. Hosté z Kalmaru zvládali kvalitně brejky, dokázali udržet míč a hrozit. V útoku jim nastoupil host z Arsenalu – Sagoe Jr. Druhá půle byla od AIK ještě horší a v kombinaci s prudkým sluníčkem některé fanoušky doslova uspala, stalo se to jednomu příznivci sedícímu hned pod námi. Jeho přátelé z toho měli srandu a opakovaně si ho fotili. Domácí skutečně nehráli dobře a nakonec byli rádi za hubenou výhru 1:0. Kalmar se snažil o vyrovnání, ale několik slibných šancí zazdil. Viděli jsme několik zajímavých individuálních výkonů, ale zápas jako celek moc záživný nebyl. Tribuny Strawberry Areny ale stály za to. Krásný stadión. Po zápase jsme ještě navštívili fanshop AIK, vlaječky však měly až moc velké, a tak jsem si nakonec ze Švédska odvezl jen tu Hammarby. Dávat skoro 700 Kč za šálu se mi totiž moc nechtělo. Po zápase jsme se ještě projeli místním metrem, což je kapitola o sobě. Místní metro je vyhlášené designovými stanicemi, které se určitě vyplatí navštívit. Asi nejvíce známou je T-Centralen v modrobílé barvě s motivy kapradin. Za mě krásný kousek, oproti metru v Praze velký rozdíl. Vytipovaných jsem měl několik dalších stanic. Vestibul Rådhuset vypadá jako v jeskyni, Kungsträdgården nabídne zvláštní mix umění včetně replik antických soch, Tekniska högskolan zase motiv technologie založené na síle elementů a Stadion duhu. Následně jsme se znovu prošli starým městem a zamířili na večeři. Prozatím jsme se stravovali spíše levněji, ale v plánu bylo zkusit typickou místní restauraci. To se ukázalo jako mírný problém. Švédi se totiž spíše stravují doma, restaurace jsou tak často zacílené na turisty a nabízejí mix světové kuchyně. Povedlo se mi však najít Stockholms Gästabud – podnik zaměřený na lokální jídlo, kde jsme museli dokonce čekat na volný stůl. Čekání přes 10 minut se vyplatilo, atmosféra byla útulná a jídlo stálo za to. Pochopitelně jsme si museli objednat ikonické masové koule s kaší a brusinkami. Brusinky chutnaly úplně jinak než ty, které jsem doposud ochutnal, měl jsem pocit, jako kdyby byly ten den utržené. Dobrou kombinaci chutí jsme podpořili místním pivem. Nakonec jsme si ještě dali tradiční dezert – bábovku zalitou vanilkovým krémem s borůvkami, které také chutnaly hodně čerstvě. Spokojeni jsme se ještě krátce prošli až na ostrov Kastellholmen se zámkem z 19. století, venku už byla tma a město zářilo světly, zároveň však u vody byl velký klid. Další den jsme si ještě ráno koupili pár místních oblíbených cukrovinek v supermarketu – kromě čokolády Marabou také gumové bonbony Bilar (=auta), které jsme po městě viděli u hodně lidí, Gott & Blandat, což je mix ovocných bonbonů a lékořice (pozor, část je slaná, což je typické právě pro Švédsko) a pěnové Polly. Dále už byl čas se pomalu vydat zpět na letiště. Výjezd do Stockholmu se velmi podařil, viděli jsme v akci 3 místní kluby, prošli si město a užili si slunečné počasí. Můžeme tak Švédsko vřele doporučit, atmosféra na fotbalech je super, lístky se dají sehnat bez problémů (až na derby) a město rozhodně stojí za to.
Žádné komentáře:
Okomentovat