Průvodce po Liverpoolu

 autor: Marek

V případě Tranmere se jednalo o můj poslední report z anglického fotbalu na nějakou dobu (blog samozřejmě pojede dál a ještě letos bych rád nějaké články přidal). Na konec bych rád přidal tradiční kratší průvodce městem Liverpool, na základě čtyřměsíčního pobytu. Trochu jsem se utrhl, takže ho vydávám jako samostatný článek.

Liverpool. Dostat se sem dá nejlépe přes Manchester. Vlakové spojení je výborné, jak jsem již zmiňoval v několika článcích. Na návštěvu bych si určitě vyhradil alespoň 2-3 dny, aby člověk stihl v sytosti nasát atmosféru. Pokud našinec ovšem nemá čas, i jeden den se určitě vyplatí. Pokud jde o zajímavá místa, určitě dominuje oblast doků, kterou je třeba zmínit jako první. Royal Albert Dock z viktoriánské éry je kouzelným místem. Hlavně po setmění vynikne osvětlení silných červených sloupů. Nachází se zde hodně podniků. Ale také třeba Tate Gallery (moderní umění), která se mi osobně příliš nelíbila a Muzeum Beatles, kam jsem nikdy nešel. Kolem doků vede hezká cesta podél řeky Mersey, a je fajn se na chvíli zastavit a pozorovat vlny s vědomím, že někde v dáli se nachází USA a hodně místních lodí směřovalo právě tam. Dále se dá dojít k futuristické budově Museum of Liverpool, která přibližuje vývoj města. Ten byl razantně proměněn právě díky dokům, jejichž stavba začala na konci 18. století. V dobách největšího rozmachu přes Liverpool mířila většina světového obchodu, a to i ze zámořských oblastí.

To je také důvod pro nejstarší čínskou komunitu v Evropě, která se nachází právě zde. Místní Chinatown ovšem moc zajímavé není, až na zdobenou bránu. V podstatě jde jen o kus neuklizené ulice. Zaujalo mě akorát sídlo čínských svobodných zednářů v Evropě. Vedle tradičního zednářského znaku se nachází několik čínských znaků. Provázanost kultur je také k vidění ve World Museum, které se nachází kousek od Lime Street Station, kde končí vlaky z Manchesteru. To bych ze všech muzeí doporučil asi nejvíce, pokud nepočítáme muzeum na Anfieldu, které určitě potěší všechny fanoušky Reds. Skutečně fascinující je zdejší sbírka egyptských artefaktů, která čítá asi 10 mumií, krásně zdobené sarkofágy a obrovské kusy chrámu pokryté hieroglyfy. Je vidět, že Britové si přivezli z bývalých kolonií hezké suvenýry. Před půl rokem jsem zavítal na placenou výstavu Sluneční Králové v Praze a ta vedle Liverpoolu působí jako chudý příbuzný (hodnotím „epičnost“, neboť vzácnost artefaktů nemohu posoudit). Navíc vstup do většiny muzeí a galerií je zdarma, respektive za dobrovolný poplatek. Další patra patří expozici na způsob Náprstkova muzea v Praze, tedy tradiční způsoby života exotických komunit. Tady se mi nejvíce líbily exponáty z Tibetu a Jihovýchodní Asie obecně. Hned vedle World Museum se nachází Walker’s Art Gallery, která se mi líbila mnohem více než moderní Tate. Šlo totiž o slušnou sbírku klasického umění. Jen mě zklamalo, že se sál s mojí oblíbenou renesancí prochází rekonstrukcí.

Nyní se vracíme do doků. Dojdeme dále k soše Beatles, u které vzniká fronta na fotku. A pokračujeme až k takzvaným Three Graces. Jedná se o 3 budovy, které společně tvoří jeden ze symbolů města. Nalevo se nachází radnice, která jakoby vzhledem vypadla z Gothamu. Jedna z mých prvních impresí se ukázala jako oprávněná, neboť se zde skutečně natáčel připravovaný Batman. Na střeše je možno spatřit 2 liver birds – symboly města, od kterých se také odvozuje název. A pochopitelně také jde o ptáka v logu Liverpool FC. Jedná se o mýtickou bytost a nemáme doklady o tom, který skutečný pták byl předlohou. Možností je zde více. Liver birds na radnici se jmenují Bella a Bertie. Bella hledí směrem k moři a má vítat lodě mířící do přístavu. Bertie hledí k městu, které ochraňuje. Legenda praví, že pokud by se někdy podívali navzájem do očí, město by zaniklo.

Vedle je budova společnosti Cunard. Jednalo se o jednu z nejvýznamnějších společností pro lodní přepravu na světě. Flotila zaoceánských parníků jako první absolvovala dlouhou štreku do Bostonu. Proslavily se především vlajkové lodi Mauretania a Lusitania. Hlavně druhá zmíněná svým potopením, které zapříčinilo vstup USA do první světové války. Později se spoléhalo na Queen Mary a Queen Elizabeth. Ty také věrně sloužily vlasti během další světové války. Churchill se jednou zmínil, nepochybně v nadsázce, že jejich zapojení do zásobování spojenecké armády zkrátilo dobu války o celý jeden rok. Třetí budovou je potom budova Liverpoolského přístavu, která sloužila především pro administrativní činnost.

Po procházce v docích a kolem the Three Graces lze zavítat více do centra. K občerstvení je super hlavně Bold Street, kde se nachází spousta restaurací s nejrůznějšími kuchyněmi z celého světa. Hned na začátku ulice odshora Rudy’s Pizza s výhledem na Vybombardovaný kostel. Manchesterská pobočka Rudy’s se dostala do žebříčku 10 nejlepších pizz na světě a dále expanduje, stejné postupy jsou samozřejmostí i v Liverpoolu. Dále je fajn třeba libanonský Bakchich či Pieminster s mnoha druhy tradičních pies. Je zde spousta dalších možností k vyzkoušení – třeba brazilský grill, turecké BBQ, mexická restaurace, před kterou občas láká vystupuje Mexičan v sombreru a banjem, či výborná chippy Johnny English. Pokud jde o kavárny, nejvíce se mi líbilo Rococo Coffee nedaleko, a to jak interiérem, tak budovou zvenčí. Naopak na afternoon tea jsem nikdy nešel, na čaj a pár koláčků mi to přijde předražené a navíc jsou všude velké fronty (change my mind). Poctivě jsem ale pil britský čaj doma. Na základě researche na netu jsem zjistil, že jako nejlepší černý sáčkový je považován Yorkshire Tea, následovaný PG tips, ale chutnalo mi i ne příliš oblíbené Twinings. Tradiční britská kuchyně je samozřejmě k nalezení hlavně v pubech. Anebo v Maggie Mays na Bold Street, kde mám vyzkoušenou full english a dělají zde také nejvíc liverpoolské jídlo – scouse. Scouse tak není jen nerozpoznatelný přízvuk, ale také pokrm, sestávající se z brambor, trhaného hovězího či skopového, cibule. Dále třeba červená řepa a brown sauce. Tady je třeba si osvojit názvosloví hnědých britských omáček. Brown sauce vychází hodně z octa. Kupovanou jsem ihned musel vyhodit, avšak domácí mi ve scouse přišla super. Všechny chutě dohromady vytvářely zajímavý mix. Dále je zde gravy – náplň pies, více masová, takový sos. Barbeque omáčku asi potom každý zná. Pokud se návštěvník trefí do neděle, určitě bych doporučil Sunday roast, který je k dostání všude. Zajímavostí je Yorkshire pudink. Stejně jako Cornish pasty regionální záležitost, která ovšem pronikla do Sunday roasts za hranice Yorkshire.

Po hodech přichází na řadu zábava. Město večer ožívá a to nejen o víkendu. Kroky místní omladiny pravidelně vedou do oblasti kolem Concert Square, kde je hned několik hlučných podniků. Pokud jde o klasické kluby, vede Electric Warehouse s několika patry hrajícími různé hudební styly. Je nutné platit vstup několik liber, ale drinky nestojí mnoho a málokdy zde někdo dělá problémy. Light shows vypadají dost solidně. Horší variantou je LEVEL club. Přímo na Concert Square je Einstein Bier Haus, už podle jména lze poznat, že se jedná spíše o bar s parketem, než klub běžného ražení, a tak si tady lze i sednout s pintou. Posledním podnikem do party je McCooley’s. Irských pubů je zde celkově mnoho, i díky početné menšině. Co se týče hospod, ty se nacházejí na každém rohu. Unikátní je například The Bridewell nacházející se ve staré viktoriánské věznici. Na sledování zápasů je fajn třeba Beer Engine či Flute. Krapet víc nóbl potom jsou The Philharmonic Dining Rooms. Přihodím ještě pár míst – The Railway, The Grapes, Ye Hole in Ye Wall.

Pokud jde o pivo, svrchně kvašený „ale“ mě ze začátku zaskočil, ale posléze jsem si zvykl. Nečekal jsem ovocné tóny na dojezd a těžko identifkoval chutě. Craft ales jsou určitě povinností zkusit. Dělají se i tmavší varianty, či experimenty s ovocem. Často se jedná o místní výrobu, což se mi potvrdilo od Walesu po Skotsko. Cena se pohybuje kolem 4-5 liber. Zároveň jsem si ale nikdy nedával více než 2-3 ales. Nejen kvůli stránce finanční, ale přišlo mi to spíš takové na chuť. Po vyzkoušení jsem přecházel na lagers, tedy klasické ležáky. Carling je nejvíc mainstream pivo a také levná varianta. Ale v poměru cena/výkon mi přišel v pohodě, pokud tedy pod výkonem hodnotíme chuť. Rozhodně jsem se ale vyvaroval zahraničních lagers. Tedy, Birra Moretti a St Miguel jsou ještě v pohodě, ale rozšířenost Carlsbergu mi hlava nebere. Největší cat piss pod Sluncem, a ještě horší věc než Heineken. To už je co říct. Abychom jen nekritizovali, mám tu pár dobrých věcí, co bych doporučil. Problém je, že hodně názvů ales si nepamatuji, a jde spíše o menší značky. Ale chutnala mi Punk IPA od Brewdogu, Doom Bar Ale či Camden Hells Lager. Bohužel nemůžu hodnotit tvrdý, na který moc nejsem. Jednou se ke mně ale dostal gin, který chutnal snad po levanduli, či podobné kytce a bylo to fakt dobré.

Nejsem největší fanoušek Beatles, ale Cavern Club je fajn místo na návštěvu. Jedná se o klub, kde „Brouci“ začínali. Každý den se zde jede živá hudba s covery a to už od poledne až do asi jedenácti večer. Vstupné pět liber, atmosféra moc fajn, i když ne všichni vystupující stojí za to, a celkově moc na covery nejsem. Mají zde také vystaveny různé artefakty spojené s (převážně) rockovou hudbou. Naproti je sesterská hospoda Cavern Pub, kde se již vstupné neplatí a živá vystoupení jsou i zde. Dále jsou zde již zmíněné Beatles Museum, socha a pro opravdu hardcore fanoušky oblasti, které inspirovaly konkrétní songy, jako Penny Lane či Strawberry Fields.

Určitě nesmím opomenout obě katedrály. První z nich Liverpool Cathedral je monumentální zvenku i zevnitř. Jedná se o největší církevní stavbu v UK a osmou celkově na světě. Nabízí dobrou atmosféru navzdory mnoha turistům (dokonce zde funguje kafetérie v hlavní lodi, což jsem ještě snad nikde neviděl) a vzhled interiéru není příliš přeplácaný. Moc rád jsem sem chodil rozjímat. Rozhodně se vyplatí neopomenout Lady Chapel, která je schovaná po pravé straně a je třeba sejít po schodech dolů. Druhou katedrálou je Liverpool Metropolitan Cathedral a tady se těžko hledají slova k popisu. Stačí si najít fotky na Google a pochopíte proč. Velmi netradiční vzhled zvenku i zevnitř, místo na mě působilo při návštěvách docela tajuplně. Obě katedrály navíc od sebe dělí jen zhruba deset minut a z centra je to kousek. Je trochu škoda, že město nenabízí moc hezkých zelených ploch k relaxaci. Sefton Park je daleko, Everton Park není nic speciálního.

Město určitě doporučuji k návštěvě, kvůli kombinaci fotbalu, dobrého nočního života a hezkým památkám. Dá se dobře spojit s delším výletem po UK. Mimo již zmíněných Chesteru a Yorku, se mi osvědčil Snowdonia National Park ve Walesu, nebo Edinburgh.