autor: Marek
Fotbal po Novém roce se pro Man United nerozjel ideálně, když doma podlehli Wolves. Médii navíc probíhaly zprávy o rostoucí nespokojenosti hráčů s dočasným manažérem Ragnickem. Šance na reparát přišla v FA Cupu. Tedy, jak je s oblibou na českých kanálech zmiňováno, nejstarší klubové soutěži na světě. Jelikož to v lize pro Manchester moc růžově nevypadá, nabízí pohár aspoň jakousi šanci na záchranu sezóny. V cestě stála Aston Villa. Steven Gerrard, který se přes minulý rok stal pro velkou část českého národa velkým záporákem, jistě plánoval United pokořit. Navíc již před zápasem bylo jisté, že vítěz jde na Middlesbrough, což je docela hratelný los. Když jsem dostal šanci podívat se znovu na Old Trafford, nemohl jsem odmítnout. Ačkoliv denní případy ve Spojeném Království stále přesahují sto tisíc, na fotbal tu nikdo naštěstí nešahá. Těšit jsem se tak mohl na plný stánek. Lístek mě vyšel na £40, což je dost hezká cena vzhledem k tomu, že se zápas v podstatě ničím nelišil od ligy – do boje zasáhly dva prvoligové týmy v plné síle. Ale nepředbíhejme.
Cestu do Manchesteru už mám nacvičenou. V pondělní odpoledne vlaky nebyly nijak plné. Scenérie za okny moc krásy nenabízí. Některá místa působí až depresivně, především kolem zastávek jako Lea Green. A to už je co říct, když jsem projížděl třeba takovým Lutonem. Do města jsem dojel pár hodin před, abych se stihl projít a nasát atmosféru. John Rylands Library, do které se chci pokaždé podívat, měla znovu zavřeno. Chetham’s Library (nejstarší veřejná knihovna v Británii) stále kvůli Covidu nefunguje. Zkusil jsem tedy Portico Library. Nejmenší ze všech jmenovaných a trochu „hidden gem“, postavený v Greek Revival stylu. K naleznutí jsou zde pouze knihy z 19. století. Interiér včetně kupole vypadá dost hezky. Skoro bych se cítil jako anglický gentleman, ale kouzlo jsem pokazil objednávkou kávy místo čaje. Jednalo se o nepříliš dobrou tekutinu, která si o mléko a cukr doslova říkala. Donést jsem si nechal také teacake. Čekal jsem to, co nazýváme čajovým pečivem v našem jazyce, a tedy dusivé sušenky. Zde se ale jedná o vláčnější buchtu, ke které se dodává džem. Během pauzy jsem sledoval obrovský kompas na protější straně, který po určité době měnil ručičku z S na SE a zpět. Viníkem byl bohužel vítr, jak jsem se později doptal, a ne anomálie magnetického pole Země.
Dále jsem se chtěl podívat do Science muzea, ale plány záhy vzaly za své, když jsem zjistil, že v pondělí (pochopitelně) je zavřeno. Stejný scénář se konal taktéž v případě Fotbalového muzea, kam mi ještě platil lístek z minula. Při toulání se městem jsem natrefil na kamennou prodejnu Classic Football Shirts. Obchod znám ze sociálních sítí, a tak jsem si rád prošel nabídku (na e-shopu je toho ještě o dost víc). Jsou zde dresy United a City z mnoha sezón. Nejvíce mi do oka pochopitelně padly devadesátkové dresy Cantony a Keana. K prodeji je ale nespočet týmů. Většina sortimentu se pohybuje kolem £150. Je zde ale i sekce dresů za £20, což docela láká už jen jako suvenýr, navíc jde třeba o dres Německa. Určitě bych doporučil návštěvu. Prodejna je i hezky zařízena, s různými památnými dresy speciálně vystavenými na zdech. Nachází se u Deansgate. Poté jsem ještě znovu zašel do místní katedrály, kde mne přivítal otravný zvuk vrtačky. Možná právě tato návštěva ovšem, v nadsázce, později rozhodne zápas.
Metrolink jedoucí ke stadiónu je o dost tišší než mou předchozí návštěvu proti Liverpoolu. Není divu. Ale fanoušků i tak potkávám dost. Ovšem žádné příznivce klubu z Birminghamu. Vystupuji o zastávku dříve na Trafford Bar, abych si vychutnal cestu pešky ke stadiónu. V hospodách okolo už se pomalu dává poslední pivo. Hodina do výkopu. Místo nalézám ve stejném sektoru jako minule. Musel jsem navíc ukázat Tečku, což minule vyžadováno nebylo. V kapse jsem si nechal víčko od petky, abych znovu nevylil nápoj, kterým znovu byla Cola. Jediné pivo je totiž Carling v Petce, což jsem si opravdu nepotřeboval dopřát. Krok se ukázal býti prozíravým, protože mi láhev skutečně sousedi zvládli omylem povalit. To jsem ovšem přešel s úsměvem. Trochu vyhrocenější to bylo o chvilku později, kdy mi dva dementi s nataženými nohami odmítali uvolnit cestu na toaletu a stejný problém byl i při cestě zpět. Slušně jsem požádal, a tak důvod doteď nechápu. Nakonec jsme se ale nějak dokázali domluvit. Ochozy se začaly pomalu plnit. United chyběli zranění Ronaldo a Sancho, což byla z pohledu diváka určitě škoda. Šanci tak dostal Greenwood. Gerrardovi se dostalo řádného přivítání a mohlo se jít na věc.
Vstup do utkání byl diametrálně odlišný oproti mé minulé návštěvě. Po osmi minutách se prosadil ve vzduchu McTominay. Skotský odchovanec se stává velmi důležitou součástí týmu. Kdo by si to byl pomyslel v jeho úvodní sezóně, kdy mu první šance dopřál Mourinho. Manchester ovšem znovu zápas neměl pod kontrolou. Hned záhy dvakrát na zadní tyči doklouzávali hráči Villy a jen o fous minuli nedali do prázdné. De Gea musel už v prvním poločase předvést hned několik těžších zákroků a dal vzpomenout na svá nejlepší léta v rudém dresu. Problém United tkvěl v neschopnosti podržet míč ve středu hřiště a uklidnit hru. Hned, jak se hráči dostali k míči, ihned putoval od nohy. Zároveň byl střed moc průchodný při brejkových situacích Aston Villy, které stačilo pár rychlých přihrávek či jeden nákop a byla skoro u vápna. U dlouhých míčů hrál podstatnou roli Watkins, který se mi líbil mnohem více než Ings. Dále zaujal Ramsey, který by se pod Gerrardovým vedením mohl posunout hodně daleko. Z týmu domácích předváděl velmi dobrý výkon Dalot na pravé straně obrany. Většina křídelních útoků Villy tak prošla po levé straně. Částečně na to ale měla vliv i aktivita full beků Villy. Cash se vytahoval mnohem častěji než Targett. Svůj den neměl Rashford, který často tahal akce na sebe a pak ztrácel míče. Došlo i na typickou „Lindelofovinu“, kdy se nebohému stoperu povedlo při pokusu o zpracování dlouhého míče nahrát do běhu Watkinsovi, který postupoval sám a trefil břevno. Tohle byl technický level zhruba osmé Hanspaulky. Vzpomněl jsem si na předzápasovou rozcvičku, kdy se provádělo klasické cvičení, naraž si a vystřel. Lindelof tehdy nezvládl nahrát na dva metry a přihrávka letěla úplně mimo. Musel se tak vrátit a narazit si znovu. Stane se, ale pobavilo.
Bavit musel zápas nestranné fanoušky. K vidění bylo hodně zajímavých situací a fotbal nahoru a dolů. Ingsovi nebyl uznán gól díky VARu, i když se přezkoumávalo dost dlouho. O chvilku později branku Ville pro změnu překazil vztyčený praporek pomezního. Dvě gólové střely United vykopli obránci z brankové čáry. Zápas byl stále otevřený. K mému překvapení Gerrard až do 79. minuty nestřídal. Ragnick poslal do zápasu van de Beeka o trochu dříve a později ho následovali Lingard a Elanga. Elanga se jednou dobře uvolnil u lajny a nacentroval do vápna, kde nikdo nebyl (na hřišti už nebyl Cavani a přijde mi, že nikdo jiný neumí dobře zavírat zadní tyč). Lingard pobavil jednou patičkou, kterou nasadil soupeři jesličky a jinak nic moc nepředvedl. United ještě stihli pokazit pár slibných brejků. Naopak Villa vyrovnat nezvládla, i když v mnoha pasážích svého soka přehrávala. Urodila se tak hubená výhra o gól, za kterou United opravdu mohli děkovat všem svatým. Atmosféra na Old Trafford byla znovu skvělá, ale decibelům během mé minulé návštěvy se nevyrovnala. Nehledě na výsledek, zápas s Liverpoolem vždy bude nejvíc.
Po zápase jsem měl zhruba necelou hodinu a půl na to, dostat se na Deansgate, odkud mi jel vlak zpět do Liverpoolu. Jelikož se jednalo o poslední spoj, nechtěl jsem riskovat a raději jsem si dal 40 minut pěšky. I s navigací se mi povedlo ve tmě chvílemi zabloudit, ale nakonec jsem se zdárně dostal až na stanici. Kromě několika lidí, kteří také jeli ze zápasu, zde byli i dva nejspíše zfetovaní jedinci, kteří tropili menší divadlo. Bohužel v těchto nočních hodinách častější scéna. V docela zaplněném vlaku nikdo ani nepředstíral sebemenší zájem o nasazení roušky. Jaký rozdíl oproti Česku.
Žádné komentáře:
Okomentovat