Sporting Lisabon - Atletico Madrid, Čtvrtfinále Evropské ligy

autor: Marek

Po postupu Sportingu přes Plzeňské do dalšího kola playoff Evropské ligy jsem netrpělivě vyhlížel dalšího soupeře. Dokonce jsem si jedno páteční poledne pustil živě los, i když abych byl upřímný, poslední sezóny mně Evropská liga tolik neinteresovala. Až na loňskou výhru
Man United, kterým fandím a snažení českých klubů, které i občas něco uhrály, šla soutěž celkem mimo mě. Občas mám pocit, jako kdyby soutěž se změnou jména z původního poháru UEFA ztratila i na zajímavosti. Nyní jsem ale cítil šanci podívat se na nějaký hezký zápas živě. Nejvíce jsem si přál Arsenal a Atletico, Lazio by bylo fajn také. Míčky se zahřály a šlo se na věc. Arsenal byl vytažen hned na začátku, Sportingu zbývali tři možní soupeři – zpětně mám pocit, že vedle Atletica to byl Salzburg a Marseille. Šance 1/3 na to, že padnou Atleti, které bych hrozně rád viděl a vyšlo to. První fáze úspěšná, teď ještě sehnat lístek.

Asi dva týdny před výkopem byl spuštěn prodej, ale pouze pro členy fanklubu, další dny se nic neměnilo a více informací jsem k systému distribuce tiketů nenašel, takže jsem postupně ztrácel naději, že se na match podívám. Podporovat překupníky jsem nehodlal a jiná možnost by nebyla. Nakonec se ale dostalo i na fanoušky bez klubového členství, tak se stalo 6 dní před duelem. Oproti Plzni se cena samozřejmě zvedla, možná trochu více, než bych čekal. 50€ za nejlevnější lístek, ale tak na druhou stranu, Atletico Madrid zde nehraje každý den. Nakonec jsem si vzal tiket za 60 na hlavní tribunu přímo veprostřed hřiště, ať to za něco stojí.

Před zápasem se o zábavu v táboru Sportingu staral prezident Carvalho. Prostořeký boss nebyl spokojen s výkonem hráčů v prvním zápase v Madridu, kde Sporting podlehl 2:0, i když nepodal vůbec špatný výkon a ke konci měl tutovku na 1:2, kterou nepochopitelně zahodil. Následovalo prohlášení do médií o suspendaci celého A týmu pro víkendový ligový zápas, což určitě ke zvýšení morálky nevedlo. Osobně takovéto zásahy vedení do záležitostí týmu nemám rád a jsem si jist, že kouč Sportingu Jorge Jesus by se mnou souhlasil.  Pokud měl trenér pocit, že někdo nepodal ideální výkon (i když Sporting Atlety přehrával i venku, takže je to celé postavené na hlavu), tak to měl řešit on interně. Trochu jsem se bál, aby situace nevyeskalovala jako nedávno v řeckém Olympiakosu, kdy celé „áčko“ skutečně bylo suspendováno, ale naštěstí se konala schůzka vedení klubu, na které byl zmíněný zákaz odvolán. O víkendu nastoupil A tým a vyhrál 2:0 proti nyní předposlednímu Paços Ferreira.

Den zápasu nadešel, mnoho fandů Atletica jsem ale ve městě v odpoledních hodinách nepotkal. Možná za to mohl také častý déšť, který před zápasem přidal na síle a po celou dobu utkání neustal. Těžko soudit, kterému týmu to uškodilo více, nakonec bych řekl, že spíše domácím. Ale o tom za chvíli. Půl hodiny před výkopem jsem našel své místo a hned jsem si hvízdal, jak dobře jsem vybral. Přímo veprostřed hřiště, pár řad pode mnou kameramani, dále níže lavičky obou týmů, tudíž parádní výhled. Fandy Atletů jsem měl po levé ruce, přijelo jich odhadem tak dvě stě. Stadión se plní až pár minut před výkopem, nikdo nepospíchá. Nakonec ale samozřejmě přijde mnohem větší návštěva než posledně na Viktorii Plzeň. Atletico v očekávané sestavě, v útoku hvězdné duo Griezmann a Diego Costa. Sporting se spoléhá na oblíbeného Freddyho Montera. Můžeme začít.

Kouč hostů Simeone je samozřejmě znám svým důrazem na kvalitní obrannou fázi a nedalo se čekat, že Atletico přijede po dvougólové domácí výhře hrát fotbal nahoru dolů, ale takovýhle kolotoč asi nečekal ani on. Atletico bylo od úvodních minut velmi pasivní a Sporting měl jednu šanci za druhou, hosté se skoro nedostali za půlku. Většina tutovek ale končila v hrsti výborného Oblaka nebo vedle. Ujala se až střela Montera, po které chyběl domácím jen jeden gól k prodloužení. Atletico ovšem po poločase hru vyrovnalo, minimálně v té rovině, že se již dokázalo dostávat do nebezpečných brejků a držet více míč na svých kopačkách. O přestávce jsem sáhl po horké kávě, abych se alespoň trochu zahřál, mohutný slejvák šel ruku v ruce s otravnou zimou. Po zranění Costy šel na plac Torres a měl jsem pocit, že právě jeho spolupráce s Griezmannem oživila hru Atletica. Právě na Griezmanna jsem se těšil nejvíce, ale podal žalostný výkon. V druhé půli šel dvakrát sám na brankáře a nedal. Při prvním úniku napálil míč do nohy golmana, ale ten druhý! Znovu postupoval sám a místo toho, aby v klidu dával placírou na zadní, tak míč ledabyle ťukl nártem vedle první tyče. Nevím, jestli je to jen můj dojem, ale vypadalo to neskutečně odflákle. Asi se již vidí v Barceloně, ale tento přístup mi opravdu nevoní. Každopádně tímto Atleti mohli zabít zápas a místo toho se do poslední minuty strachovali o výsledek. Sporting se ke konci zmohl na závěrečný tlak, ale míč podruhé do branky nedokázal dostat. Bavil jsem se fanoušky vedle sebe, kteří po každé spálené šanci mocně gestikulovali, nakonec se ale dostali do fáze, kdy se jen smáli tomu, kolik střel z produkce Sportingu končí vedle či na brankáři.

Mojí pozornost znovu upoutal hlavně agilní Gelson Martins, z toho kluka něco bude, na míči naprosto neskutečný, skvělý pohyb a vize. Nedivil bych se, kdyby po něm už toto léto sáhl nějaký velkoklub, četl jsem již spekulace o zájmu Bayernu, tak uvidíme. Atletico si celou druhou půli pomáhalo zdržováním a poleháváním, na což jsem vyloženě alergický, na druhou stranu Sporting by jistě učinil to samé. Tak či tak, domácí vypadli. Určitě se ale nemají za co stydět, předvedli výborný výkon proti jednomu z top týmů na starém kontinentě a potlesk vestoje od celého stadiónu po konci zápasu byl zasloužený. Sporting se výborně prezentoval již na podzim v Lize Mistrů, kde v těžké skupině dokázal o body obrat Juventus a těsně podlehl Barceloně. Čtvrtfinále Evropské Ligy je potom také určitě hezký úspěch. Karta se tak trochu otočila, neboť městský rival Benfica působila v evropských pohárech až trapně. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet příští sezónu, ve které Benfica půjde do kvalifikace o Ligu mistrů. Věřím tomu, že by úspěch Sportingu mohli zopakovat.