Plzeňské trápení v Lisabonu

autor: Marek

Navštívit zápas některého z lisabonských klubů jsem měl v plánu už dlouho předtím, než jsem do metropole Portugalska dorazil. Rád bych viděl naživo v akci oba hlavní celky Sporting a Benficu, abych měl možnost vše porovnat a to nejlépe v nějakém velkém zápase.
Bohužel většina zápasů portugalské ligy má již předem napsaný scénář, trojice nejlepších celků drtí každého a na jejich vzájemné duely je docela těžké sehnat lístky (alespoň to mi bylo několikrát řečeno, uvidíme, jestli se nakonec na některý zápas dostanu). Benfica bohužel prožila katastrofální sezónu v Lize Mistrů, kde neuhrála ani bod, schytala debakl 5:0 od Basileje a v evropských pohárech již nestartuje. Proto jsem vzal zavděk Evropskou ligou, ve které stále účinkuje Sporting, jenž je momentálně až třetí v lize, a tak si nejspíše fanoušci budou muset na tak dlouho očekávaný titul počkat. O to více se ale zelenobílí mohou koncentrovat právě na poháry, kde jim v osmifinále byla vylosována plzeňská Viktoria, která postoupila do osmifinále přes nevyzpytatelný Partizan Bělěhrad. Sporting potom ukončil cestu Astaně, katu pražské Slavie ze základní skupiny.

Šest dní před zápasem jsem si zakoupil svůj lístek na stadióně Estádio José Alvalade. Nebylo to poprvé, kdy jsem se dostal do těsné blízkosti arény s kapacitou 50 tisíc míst. Nachází se totiž nedaleko největší zastávky metra Campo Grande, kde se kříží dvě linky a právě tudy vede má cesta na univerzitu. K většímu Estadiu da Luz jsem se zatím nedostal, i když leží poměrně nedaleko. Vstupenek bylo dostatek, nejlevnější vyšly na 17€, což je na playoff EL podle mě solidní cena. Do každého sektoru jsou dvě ceny – členové klubu mají o pár euro slevu. Na zápas jsem se zašel podívat s kamarádem Domenicem z německého Kolína nad Rýnem, který v Lisabonu také studuje. Toho jsem také později zpovídal v krátkém rozhovoru, který můžete najít níže.

Estádio José Alvalade zvenku

K mému údivu jsme cestou na zápas nepotkali mnoho fanoušků v barvách domácích. Nejspíše na to bylo moc brzo, stadión se začal plnit až těsně výkopem, místní nepospíchají. Dříve byl Sporting klubem střední třídy a Benfica měla podporu početné skupiny imigrantů, z jejichž řad vzešel legendární Eusébio. Dnes se již společnost takto nedělí, což ale nečiní samotnou rivalitu o moc menší. Oba kluby mají vlastní noviny i televizní kanály a spousty příznivců. Čas před zápasem jsme využili procházením se v útrobách stadiónu, kde jsem si jako suvenýr pořídil šálu Sportingu za pouhých 5€ v oficiálním fanshopu. Později se osvědčila jako ochrana proti studenému větru, který po většinu zápasu foukal. Počasí poslední týdny není nejlepší, teplota se drží na průměrných patnácti stupních, ale skoro každý den prší a ledový vítr zatím úspěšně zahání všechny myšlenky na letní pohodu. Na druhou stranu jsem teď oficiálně byl příznivcem Sportingu, po zápase jsem ve městě byl tázán na výsledek a také jsem si musel podat ruce s několika dalšími fandy. Druhý kup měl za cíl zasytit a také otestovat občerstvení na stadiónu. Namísto našich klobás je k dostání hot dog anebo bifana, pro kterou jsem se rozhodl. Jde o plátky vepřového v housce. Za menu, které kromě bifany obsahovalo malý pytlíček chipsů Lays a kelímek piva, jsem zaplatil 6,5€, tedy více než za klubovou šálu. Zvláštní. Bifana chutnala relativně dobře, maso nebylo tuhé. Pivo bylo k dostání jen nealkoholické, i tak ale není o co stát. V Lisabonu jsou k dostání dvě hlavní značky. Super Bock, který sponzoruje Sporting a Sagres, jenž stojí za Benficou. Pro účely osvěžení v horkých dnech možná fajn, ale chuťově těžký průměr.

Bifana - tradiční portugalská svačina

DĚNÍ NA HŘIŠTI

Pomalu se blížil čas výkopu, a tak jsme našli svá místa. Ta se nacházela na jihu, nedaleko od fandů Plzně, kterých přijelo do Lisabonu odhadem kolem stovky. Větší účast jsem nečekal, vzdálenost mezi oběma městy je poměrně velká. Výhled na hrací plochu byl bezproblémový a místa se již začínala trochu plnit, nakonec činila návštěva 28 tisíc diváků, to je také docela solidní číslo na zápas proti menšímu klubu na evropské poměry. Po rozcvičce Plzeňských, jíž jsme byli svědky, vběhli na trávník domácí borci, které náležitě přivítal hlasatel. Divil jsem se ale tomu, že příjmení hráčů nebyla vyvolávána fanoušky, jak je tomu často zvykem, tady bych to tak trochu očekával. Svalové zranění zamezilo startu v základní sestavě kanonýru Dostovi, druhému nejlepšímu střelci ligy. Jinak žádné šetření opor neproběhlo, Sporting vyrukoval s tím nejsilnějším a i z toho bylo poznat, že Evropskou ligu nebere jako druhořadou soutěž. Pavel Vrba také neexperimentoval se svou jedenáctkou a vybral osvědčenou variantu. Nic tedy nebránilo úvodnímu hvizdu, který se rozlehl do chladné noci.

Výhled z mého místa několik minut před výkopem

Sporting od začátku držel míč, ale nedokázal ohrozit bránu Viktoriánů, kteří podle očekávání hráli v bloku a čekali na příležitosti k brejkům. Všiml jsem si časté nekvality domácích ve finální fázi, často nevolili ta nejlepší řešení, i když prostoru před vápnem bylo dostatek. Ochozy probrala hezky kroucená střela, která skončila na břevnu Hruškovy brány. Nicméně stav stále zůstával nerozhodný. V nastavené minutě ukořistil míč Petržela a vydal se na zteč, ale místo zakončení ztratil míč, o který ho dobrým obranným zákrokem připravil Coentrao (ke konci si při svém střídání užil zasloužení standing ovation), ten si naběhl do vápna, kam po krátké kombinaci dostal balón, který sklepl na úplně volného Montera, ten nezaváhal a Sporting šel do vedení. Plzeň inkasovala v nejhorší možné době. Po poločase přišel druhý úder, znovu skóroval Montero, který se v zimě vrátil do klubu po angažmá v Číně a Kanadě. Situace se tedy nevyvíjela nejlépe, ale pořad zde byl čas s tím něco udělat. Sporting kolem sedmdesáté minuty přestal tak trochu hrát a Plzeň se začala dostávat častěji na útočnou polovinu. Největší šanci měl Krmenčík, který nikým nehlídán hlavičkoval těsně vedle tyče. Škoda, gól venku by se hodil. Domácí měli také pár šancí na třetí gól, největší si připsal na své konto Mathieu v poslední minutě, v samostatném úniku ale nedal. Dva góly nejsou žádná katastrofa, je nutno uznat, že Sporting Viktorii jasně přehrával. Ale věřím, že se s tím v odvetě dá ještě něco dělat, pokud padne rychlý gól.

O MĚSTU A TAK PODOBNĚ

Po zápase jsme se vydali směrem Bairo Alto a to za účelem dopřát už tak prochladlým krkům studené pivo. Jedná se o místo s největší koncentrací barů a klubů ve městě, každý si vybere z řady rozmanitých podniků. Další místa vyhledávaná k zábavě jsou Pink street s řadou klubů u stanice Cais do Sodré, v téže oblasti sídlí několik klubů také přímo u řeky ve velkých halách. Cesta vede do kopce, ostatně jako skoro všude ve městě, na to je se třeba připravit. Časem si člověk na stovky schodů zvykne. Dobrá věc je vzdálenost, město není tak velké v porovnání třeba s Prahou a v centru se dá dojít všude pěšky pod půl hodiny. Poslední metro jezdí v jednu hodinu ráno, naopak spoléhat se nedá na autobusy, které si někdy dávají na čas klidně čtyřicet minut. Systém metra funguje dobře, jsou zde 4 linky, při vstupu i výstupu ze stanice je nutné pípnout u turniketu, trochu otravná procedura. Lístek na den stojí 6€ a pár centů. Pokud se cestuje ve více lidech, tak je vhodné využít služeb Uberu nebo Taxify, velmi často to vyjde levněji než hodinový lístek na MHD.

Cestou v centru se vám pravděpodobně pokusí několik chlapíků prodat hašiš, kokain nebo nějakou jinou dobrotu, je to zde na denním pořádku a nikdo s tím nic nedělá, samotným prodejcům prý nejde nic dokázat, nemají u sebe nic tvrdého. Můj rekord je 5 nabídek za pár minut a to si nemyslím, že bych vypadal nějak zámožně. Asi je zbytečné připomínat, že tohle fakt nebrat, jed na krysy (nebo cokoliv, čím to míchají) si můžete dát ve svém sklepě zdarma. Zpět k pivu, běžná cena je okolo 3-4€ v baru, v Bairo Alto lze nalézt ale i místa, kde si velké pivo dáte za 1,5€. Hledejte třeba Erasmus Corner nebo Let’s Rock Café. Žádný luxus, ale fajn cena. Pokud jste unaveni místními patoky, tak je zde irské řešení, trochu dražší, ale Guiness je jiná liga.

K jídlu se doporučuje jakákoliv ryba, typický je pro město zákusek Pastel de Nata (ve čtvrti Belém potom Pastel de Belem, jde o originální recepturu). Podniky často otevírají později, dostat večeři v 18 hodin je někdy obtížné. Míst k navštívení je dost, záleží na chuti. Samotné centrum s náměstím Praça do Comércio a třeba katedrálou Sé de Lisboa si projdete za odpoledne. Hrad Sv. Jiří je také fajn, i když sloužil jako obranná stavba, a tak se v něm nenachází žádné obytné místnosti k vidění. Nedaleké vykopávky ale odkrývají nálezy až ze sedmého století před Kristem. Každopádně hrál velkou roli v historii města, jeho dobytí vedlo k pádu maurské nadvlády a nastolení portugalského království. Po Arabech zůstaly mimo jiné azulejos, symbolické modrobílé dlaždice na zdech, zobrazující různorodé motivy, s těmi se setkáte po celém městě, stejně tak jako s modernějším street artem na budovách, mnoho graffiti je velmi povedených.

Praça do Comércio

Co se týče dalších míst k vidění, tak samozřejmě oba fotbalové stadióny, které nabízejí prohlídku útrob a vstup do klubového muzea. Potom třeba jedno z největších ocenárií, mnoho muzeí. Pár tipů: Casa Intendente – restaurant se zajímavým designem, který se při eventech mění na klub, Pop Cereal Café – podnik, kde si dáte misku cereálií třeba se zmrzlinou, vše laděno v komiksovém stylu, Lx Factory – hipsterské místo, kde lze nalézt skoro vše, knihkupectví, bary... To bychom měli blízké centrum, velmi zajímavá je návštěva čtvrti Belém, která se nachází kousek za mostem, který je stejně jako socha Ježíše kopií svého slavnějšího kolegy (most se podobá Golden Gate, Ježíš samozřejmě tomu v Riu). Odsud vyplouvaly lodě na své objevitelské výpravy, často ve snaze konkurovat španělským kolegům. Rivalita byla vždy velká a i dnes místní dávají najevo nevoli při mluvě španělštinou, angličtina je lepší varianta a vládne jí překvapivě mnoho obyvatel. V Belému lze nálezt obrannou věž, památník objevitelů se všemi velikány, klášter jeronymitů (vevnitř vypadá velmi dobře), prodejnu Pastelů de Belém (doporučuji ochutnat, velký rozdíl oproti pastelům z Lidlu, jinak na pastelarie narazíte na ulicích všude, až se divím, jak se mohou uživit, je to taková vzdálenější obdoba cukrárny, místní si zde užívají kávu a nějaký ten zákusek), dále například námořní muzeum s pár hezkými exempláři. Do Belému jede vlak či tramvaj necelou půlhodinu, na cestu platí lístek na MHD. Další super výlet je do Sintry, dostanete se tam přibližně za čtyřicet minut a oblast nabízí celou řadu hradů a paláců, nejvíce ikonický je asi Pena palác, velmi barevný, roztodivný a ve stylu romantismu. Do třetice všeho dobrého menší městečko Cascais, klidnější místo, pláže okolo, ale i zajímavé přírodní útvary jako Boca do Inferno. Co se týče pláží, tak v samotném Lisabonu ještě není oceán, nýbrž řeka Tajo, která do něj ústí. Cesta k ní je zahrazena zdánlivě nekonečným pásem továrních budov, místy se lze dostat až k vodě, ale samotné pláže se nacházejí až za městem a je nutno se k nim dopravit autobusem.

Klášter jeronymitů

Ještě jedna informace na závěr, do Portugalska se ještě nedostala zpráva o vynálezu centrálního topení, a tak jsou nebozí místní nucení přečkat zimní měsíce (prosinec je ještě horko, řekněme, že zima začíná být od poloviny ledna, já jsem přijel 30.1. a večer mě přivítaly 3 stupně Celsia) odkázáni na kamínka do zásuvky (heater). I když je venku přijatelných 15 stupňů v únoru, tak se byty v noci mění na ledové pasti, topení není dokonce ani na některých hotelových pokojích. Proto pro návštěvu Lisabonu v lednu-březnu vřele doporučuji pár dek a teplých ponožek.

ROZHOVOR NA ZÁVĚR

Na pár otázek jsem se zeptal Domenica, který sledoval zápas se mnou.

Ahoj, řekneš nám o sobě pár věcí na úvod?

Čau, jmenuji se Domenico, pocházím z německého Kolína, fandím Juventusu a zde v Lisabonu studuji geografii.

Jak jsi spokojen s kvalitou zápasu, splnilo to tvé očekávání?

Čekal jsem přesně tento scénář, Plzeň bránila a čekala na brejky, Sporting měl docela dost šancí a po prvním gólu se snažil nepolevit a přidat druhý zásah, to se mi líbilo.

Zpozoroval jsi nějaký zvlášť dobrý individuální výkon, který bys chtěl vyzdvihnout?

Určitě mě zaujal Gelson Martins a to hlavně skvělým driblingem, byl neustále v pohybu. Velmi talentovaný hráč.

A co atmosféra na stadiónu?

Doufal jsem v trochu více, i když jsem podobnou návštěvnost očekával.

Jak bys zhodnotil samotný stadión – vzhledem i komfortem? A co výhled z tvého místa?

Zvenku vypadá stadión trochu starší, než ve skutečnosti je, ale samotný design je zajímavý, nevypadá rozhodně nudně jako některé jiné arény. Výhled byl v pohodě.

Také jsi ochutnal bifanu, jak se ti zamlouvala?

Už jsem ji měl i dříve, takže jsem věděl, co čeho jdu a byla docela OK, ale nic speciálního.

Jaké šance dáváš Viktorii v odvetě?

Myslím si, že Sporting jednoduše postoupí, tipuji výsledek 0:0.

Kterého soupeře pro Sporting bys nejraději viděl v dalším kole?

AC Milán nebo Lazio Řím.