Interview: s Davidem o Athleticu Bilbao, jeho fanoušcích a baskickém separatismu

 autor: Marek

Sezóna je zpět v plném proudu. Zatímco se chystá další výjezd, máme tu předkrm v podobě rozhovoru o Athleticu Bilbao s věrným fanouškem klubu a mým kamarádem Davidem pocházejícím právě z baskické metropole. Když jsme si ještě minulý rok sedli na rozhovor, tak jsem nečekal, jak objemný rozhovor vznikne. Nakonec jsme se bavili kolem hodiny a půl a David podal vyčerpávající výklad zahrnující mnoho různých témat, která se dotýkají i samotné identity klubu propojené s baskickým regionem.

Čau, na úvod bych se zeptal, jak ses vlastně dostal k podpoře Athletic Bilbaa?

Ahoj, hlavním důvodem je rodina. Můj děda měl dlouhou dobu permanentku. Ta, kterou nyní používám na své jméno, původně patřila jemu. Další členové rodiny také měli permanentky, které se u nás předávaly dalším generacím. Můj strýc má též jednu. Ještě máme třetí permici, na kterou navštěvuje zápasy hlavně ségra. Bylo to tak u nás jasné.

Hádám, že pokud se člověk narodí v Bilbau, tak je Athletic jasná volba.

Máme tu jeden tým v nejvyšší soutěži, ale původně byly kluby dva (mluvím o období kolem 1890, tedy samotných začátcích klubu). Po pár letech se ale oba celky spojily v jeden. Dále tu je další klub, který není tak daleko a čas od času se objeví i v La Lize – Eibar. Je to menší město se zhruba 50 tisíci obyvatele, které prakticky od Bilbaa dělí jen pár údolí. Myslím si, že je hodně zajímavé, že klub z tak malého města dokáže pravidelně postupovat do nejvyšší ligy. Ale ano, Athletic je jediný klub v našem městě.

Co bys řekl, že činí Athletic výjimečným v porovnání s ostatními kluby? Většina lidí si vybaví hlavně pravidlo ohledně baskického původu hráčů, co dalšího bys zmínil?

Nemyslím si, že toto pravidlo samo o sobě činí klub víc sympatickým, ale rozhodně je velmi důležité pro celkové směřování klubu, ať už jde o rozvoj mládeže, nebo interakce s obyvateli města. To je hodně podstatné, protože klub si potřebuje získat podporu fanoušků, aby měl také dostatečnou hráčskou základnu. Je tak třeba získat si srdce lidí namísto třeba Barcelony nebo Realu, kterým by lidé fandili, jen protože vyhrávají. Teď se momentálně nacházím v Německu (pozn. David zde právě teď studuje a do Bilbaa se pravidelně vrací) a když to porovnám, tak v Bilbau má fotbal mnohem větší přesah i do dalších sfér života. Třeba když se něco slaví a místní by v jiné zemi vyvěsili vlajku města, u nás se vždy vyvěsí vlajka klubu, i když událost nemá nic společného s fotbalem. Klub je tak velmi propojen s městem.

Jak vášniví jsou fanoušci na zápasech?

Máme nový stadión, který byl otevřen před pár roky. A vždy jsem měl pocit, že kvůli této změně a opuštění starého stadiónu klub ztratil trochu atmosféry. Staré stadióny pro mě mají své kouzlo a nové mi připadají až moc uniformní. Takže mi přišlo, že ze začátku po stěhování byli fanoušci tišší, ale v nedávné době se tohle hodně zlepšilo. Jedním z důvodů je, že byl spojen blok fanoušků, kteří se vyznačovali hlasitou podporou a byli dříve na novém stadiónu rozdělení. Nakonec zde vznikl sektor na stání. Tohle pomohlo opravdu hodně.

Bavili jsme se o ultras, co mi můžeš říct o hooligans Athletica? Jsou tam skupiny, které si domlouvají fighty?

Většinou zde nejsou bitky. Něco se stane hodně vyjímečně, hlavně když členové ultrasky Herri Norte provokují ostatní skupiny. Pamatuju si zápas s Marseille, kde to bylo vyhrocené. Ale jinak si myslím, že tohle není velké téma.

Pokud tedy jde o rivalitu, kdo by byl největší rival pro Bilbao? Derby je proti San Sebastián, že? Jak to většinou probíhá?

Máme různá derby – hlavně baskické proti San Sebastián. Může to být vyhrocené, ale většinou to zůstává v normě sportovní rivality. Před nějakou dobou bylo baskické derby ve finále španělského poháru, ale kvůli covidu na stadión nesměli lidé. To byla podle mě velká škoda, protože by byla skvělá atmosféra. A taky by celý stadión bučel na španělského krále. Mimochodem, tohle bylo celkem diskutované téma ve finále Copa del Rey proti Barceloně loni, protože jejich fanoušci tradičně bučí a pískají během španělské hymny a Baskové se také přidali, což vyvolalo reakce v médiích hlavně u madridských politiků. Dalším tradičním rivalem je Barcelona. Celkově vzato Barcelona, Real Madrid a Athletic Bilbao jsou taky jediné 3 týmy, které nikdy nesestoupily z první ligy. Takže mezi těmito kluby vždy bude rivalita.

A co podpora na výjezdech? Španělsko je velká země, takže vzdálenosti zde budou při cestování hrát roli. Je Athletic známý pro dobrou podporu venku?

Těžko se mi to porovnává s ostatními kluby, ale vybavuju si několik památných výjezdů. Například na Manchester United v Evropské lize před lety. Kolem 7-8 tisíc příznivců vyrazilo do Anglie. Byl to jeden z největších výjezdů pro španělské kluby celkově. Dalším skvělým zápasem bylo finále Copa del Rey proti Barceloně v Barceloně v roce 2015, které jsem navštívil. Kapacita stadiónu byla rozdělena na polovinu pro každý tým, takže z Bilbaa cestovalo přes 45 tisíc lidí. Den před zápasem ve městě vybudovali fanzónu pro naše fandy a ti kompletně obsadili centrum města, které se zbarvilo do červenobíla. Když někde naši zahlédli fanouška Barcelony, tak hned ironicky skandovali popěvek, že našli fanouška Barcy, protože tam od nich nebyl skoro nikdo. To byla velká zábava.

Pokud jde o fandění, jak je to třeba s tify či popěvky?

Chorea jsou běžná a tradiční je také využití šál, kdy celý stadión před zápasem stojí, skanduje a drží šály v našich barvách. Pokud jde o popěvky, zmínil bych třeba „Que bote San Mamés“, což znamená „pojďme rozvibrovat San Mamés“, každý se postaví a skáče. Tenhle popěvek se vrátil po asi deseti letech a přinesl mnoho vzpomínek.

Jaký by byl tvůj typický zápasový den od té doby, co se ráno probudíš? A jak je to obecně pro fandy, jsou zde třeba bary či místa ve městě, kde se schází?

La Liga poslední roky hodně experimentovala s hracími časy, aby se co nejvíc zápasů vysílalo v televizi a vydělaly se peníze, ale typicky by to byla neděle s výkopem kolem pěti odpoledne. Bydlíme trochu mimo centrum, takže bychom do města jeli metrem a to o trochu dřív, protože doprava se hodně plní. Vystupujeme zastávku před stadiónem, kde to jednak není tolik ucpané, ale také je poblíž bar, kde se scházíme před utkáním například se strejdou. Fanoušci se schází v baru, kde si dávají el zurito, což je malý objem piva (pozn. mělo by jít o méně než 200 ml), i když samozřejmě se dají sehnat i lahve. Dáš si jedno nebo dvě zurita a pak jdeš do dalšího baru. Mimochodem tohle je běžné, i když se jde večer posedět, takže to není nutně spojené s fotbalem. No a touhle cestou se postupně přibližuješ ke stadiónu. Když to porovnám s Německem, tak tam se často lidé před zápasem zlejí, což mě překvapilo, protože ze Španělska jsem zvyklý, že lidé prostě jen pokecají nad malým pivem, a když se dostanou na zápas, tak už nikdo není opilý.

O poločase se obvykle pojídá bocata de tortilla, což je vlastně omeleta s brambory, která se vloží mezi dva plátky pečiva (pozn. měl jsem možnost ochutnat toto jídla od Davida a je to hodně dobré). Lidí taky hodně jedí slunečnicová semínka. Bývalo zvykem koupit si pivo i na zápase, ale asi před 3 lety kompletně zakázali alkohol na fotbale, takže si dáš pivo před a po utkání. Ještě mě napadá jedna věc, když jsem byl mladší, tak na zápase bylo povoleno kouření, takže si vždy vybavím starší pány, jak kouří a nadávají na rozhodčí. Po zápase se ulice zaplní fanoušky, doprava je zablokovaná a všichni jdou po silnici buďto domů nebo na pivo po zápase.

Teď se dostáváme ke směřování klubu. Pokud jde o Athletic, přijde mi zajímavé, že hodně hráčů zde zůstává dlouhou dobu a třeba i celou kariéru, i když by měli výkonnost na to se dál posunout. Přičítáš to tomu silnému sepětí v rámci klubu?

Rozhodně. Pro klub je velmi důležité být nejen součást fotbalové scény, ale i města jako takového. Hodně lidí cítí velkou loajalitu. To je i případ našich hráčů. A nejsou to jen hráči. Například současný trenér Ernesto Valverde, který se moc neuchytil v Barce, za nás kdysi hrál a trénuje nás už potřetí, takže to je další příklad toho sepětí. Pokaždé byl úspěšný, takže jsem rád, že ho máme zpět.

Dalo by se říct, že akademie je jedna z nej v zemi? Jak jsou třeba mládežnické týmy úspěšné v porovnání s Realem a Barcou?

Akademie je hodně důležitá. Tréninkové prostory jsou v místech, kde také hraje zápasy ženský tým, k tomu bych taky něco měl. V naší rodině totiž bylo občas zvykem sledovat mužský i ženský tým. Takže v neděli ráno jsme šli na zápas žen do tréninkového centra pro mládež a odpoledne do města na mužský zápas. Teď už to tolik nesleduju kvůli času, ale táta pořád občas na ženy zajde. Teď mě napadá něco k pravidlu ohledně baskického původu.

Určitě, na to jsem se chtěl ještě doptat, takže je dobře, že jsi to zmínil.

Takže když se podíváme na mapu Baskicka, jsou zde 3 oblasti – Bizkaia, kde se nachází Bilbao, část poblíž Francie Guipúzcoa a Araba, která je součást Baskicka, ale jinak je to spíš oddělená komunita. Kdokoliv z těchto oblastí může za Athletic hrát, ale navíc je zde výjimka pro oblast La Rioja mimo Baskicko, pokud má třeba hráč odsud baskické kořeny. O pravidlu se dále debatuje, současný prezident přemýšlel o dalším zmírnění, ale je to předmětem diskuzí, protože hodně lidí je proti.

Jak toto pravidlo historicky začalo a je stále pro lidí podstatné, nebo je to spíš pozůstatek z minulosti?

Pro některé lidi je to pořád velmi důležité. Sám jsem o tom přemýšlel a nemám jasný názor, ale když se o tom nedávno hlasovalo, tak hodně lidí nadávalo na prezidenta, který byl dřív kuchař a provolávali „pošlete toho zkurv.. kuchaře zpět do kuchyně a nešahejte na naše pravidlo“. Nevím, jak přesně pravidlo začalo, ale vím, že zde bylo od samotných počátků klubu, od začátku 20. století. Athletic je anglický název, španělsky by to bylo Atlético jako Madrid. Důvod je ten, že v naší oblasti žilo hodně Angličanů, asi i pracovali v odvětvích okolo železářství či těžby jako inženýři. Ti také klub založili a postupně klub převzali místní, a po tom, co začali pořádat soutěže, tak zavedli pravidlo, že se mohou účastnit jen zdejší hráči. Malá zajímavost – po Angličanech zde zůstalo také oslovení trenéra mister, které je stále běžné pro hráče. Atlético Madrid bylo založeno pár let po Athleticu lidmi z Bilbaa, kteří žili v Madridu a to jako malá kopie – takže stejné barvy, stejné jméno v jiném jazyce.

Jak je to s finanční situací klubu, jsou fanoušci spokojení s investicemi do týmu?

Každý držitel permanentky je součást klubu a může se účastnit shromáždění, na kterých se hlasuje o různých otázkách ohledně týmu. Takže klub nepatří jednomu vlastníkovi. Je otázka, jestli bychom jinak měli víc peněz, ale jsem spokojený s tímto spoluvlastněním klubu fanoušky.

Řekl bys, že toto spojení s Bilbaem také mělo vliv na herní styl Athleticu? Ze hry Bilbaa jsem měl často dojem, že jsou víc bojovní stejně jako Atlético, a hrajou trochu jinak než typické španělské týmy.

Hodně to závisí i na koučích. Ale je tu pár věcí, které si spojuji s klubem od mala. Po mnoho let Athletic byl známý jako klub, který je hodně silný ve vzduchu a profituje z hlaviček po centrech. To bylo tak do roku 2010, takže už se to trochu změnilo v nedávné době. Jedna z věcí, která mě jako fanouška rozčiluje je, že klub má vždy tendenci hrát dozadu na brankáře. Potom taky hodně často Athletic vede, ale nedokáže přidat góly, i když herně dominuje a v závěru na to bohužel občas doplatí. Nicméně, pod Valverdem se tohle docela zlepšilo. Taky by hráči mohli víc střílet za vápnem, ale často to chtějí prokombinovat až před bránu.

Teď možná trochu citlivé téma, ale napadá mě ještě k identitě klubu, jestli je důležitý také pro hnutí za nezávislost Baskicka a separatismus obecně.

Když jsem vyrůstal, tak byla poslední fáze terorismu, ETA podnikala bombové útoky a většina lidí už z toho byla unavená, takže začaly i demonstrace proti terorismu. Na našem stadiónu se tehdy před zápasy držely minuty ticha za oběti vražd či únosů. Občas to určitá skupina ultras porušila, ti jsou politicky hodně doleva a i třeba berou na zápasy vlajku Palestiny. Ale nejméně 95% lidí bylo vždy proti tomuto násilí. To teď ale mluvím pouze o terorismu, ne o separatismu jako takovém. ETA v roce 2015 oznámila, že končí. Pokud jde o separatismus, tak si myslím, že kdyby teď bylo referendum o nezávislosti Baskicka, tak by neprošlo ve prospěch odtrhnutí se. Pokud španělští politici neudělají nějakou extrémní chybu, tak by to bylo dokonce jednoduchá výhra pro setrvání se Španělskem. Takže je to o dost menší téma, než by se možná zvenku zdálo. Klub měl v tomhle vždycky zajímavou pozici, protože byl důležitým symbolem pro celý region. Během Francovy diktatury byla baskická kultura a jazyk zakázány. Klub musel změnit název na Atlético, protože to muselo být španělsky. Po konci diktatury se to měnilo zpět.

V případě Katalánska se řešilo, že kdyby jejich nezávislost prošla, Barcelona by musela opustit La Ligu a tamní kluby by hrály vlastní soutěž. Padlo někdy něco takového i o Baskicku?

Popravdě, nic takového jsem neslyšel, ale přišlo by mi to logické. Nicméně, byla by to určitě nudná soutěž. Athletic Bilbao a Real Sociedad by bojovali o titul a potom by tam bylo mnoho malých týmů.

Slyšel jsem o turnaji pro oficiálně neuznané státy, které vysílají vlastní týmy, jak je to v případě Baskicka?

Baskicko má svůj vlastní tým, který občas hraje přáteláky. Jsou tam hráči z Athleticu i Realu Sociedad. Začalo to až na začátku tisíciletí a ze začátku se o tom hodně mluvilo, ale v poslední době jsem o tom už ani neslyšel.

Pár otázek na konec. Kdo je tvůj nejoblíbenější hráč?

Joseba Etxeberria (pozn. David mě učil správnou výslovnost a je to „etšebería“). Hrál skoro celý život tady a nastupoval i za nároďák. Když jsem byl malý, tak byl můj oblíbenec, ale už si nepamatuju moc proč. Teď tu máme dva hráče, kteří jsou bráchové, jde o Williamse – jejich příběh je hodně zajímavý, pocházejí z rodiny imigrantů. Starší bratr Iňaki hodně finančně pomohl rodině a potom začal hrát za áčko i mladší Nico. Nicovi se nedávno začalo hodně dařit. Docela zábavné mi přijde jméno Iňakiho, protože zatímco Williams je jasně imigrantské jméno, tak Iňaki je pro změnu to nejvíc baskické, co to jde a asocioval bych si ho se čtyřicátníkem, co nikdy neopustil venkov a mluví dialektem.

Co bys poradil fanouškům, kteří by rádi navštívili zápasy Bilbaa? Ať už jde o to, jak si nejvíc užít zápasy, či na co si dát třeba pozor? A taky, co bys doporučil ve městě?

Tak první věc, co je třeba si uvědomit - lidé si mohou myslet, že když jedou do Španělska, tak bude slunečno a hezké počasí, ale to často není pravda. Ve Španělsku je stereotyp, že v Baskicku prší pořád. Pokud se tomu chcete vyhnout, tak nejezděte v listopadu či lednu, to leje furt. Nejlepší je červenec nebo srpen. Město není přímo u moře, ale metrem to tam trvá tak 25 minut. Vždy je tu hodně mořského jídla, takže pokud toto máte v oblibě, tak se vám bude v Bilbau líbit. Obecně je jídlo pro místní hodně důležitá věc. Nečekejte zde třeba paellu, ta není pro Baskicko typické, ale je tu hodně jiných lokálních specialit. Na seznamech zajímavých míst určitě bude mezi prvními doporučeními Guggenheimovo muzeum.

Upřímně, město bylo dříve hodně průmyslové s uhelnými doly, železárnami a to až do 70. a 80. let. Tehdy se tyto podniky zavřely a nastal přechod spíš ke kulturnímu či gastronomickému podnikání. Myslím si, že město je fajn v tom, že jsou zde pláže a moře, ale je i obklopeno menšími horami. Pro fanoušky bych zmínil, že v cizině bývají spolky nazývané peňas, které spojují zahraniční příznivce. Zkuste najít peňu tam, odkud jste a třeba najdete další příznivce. Určitě doporučuji jít na zápas s dostatečným časovým předstihem. Doporučuji také už zmíněný bar hopping před utkáním. Na výjezd bych doporučil 3 dny, aby si člověk stihl se zápasem vše užít.

Díky moc za obsáhlý rozhovor, teď se chci na zápas podívat ještě víc než předtím, snad se na zápas jednou dostanu a třeba mi i ukážeš město.

Určitě, pokud mi to časově vyjde a budu zrovna v Bilbau. Taky díky, čau.

Žádné komentáře:

Okomentovat